zaujímavá úvaha s mapkou( môjho rodiska ..)
www.tisicileti.cz/index.php?clanek=3&menu=005
Na vedlejší mapce (zelenou linií naznačena čára rozvodí Morava – Váh) můžeme vidět, že ztotožnění někdejších Gablon s nynějšími Jablonkami je skutečností – sice ve stojednaprocentním rozporu s oněmi výsledky odborníků – zato velmi zřetelně viditelnou. Očividně tedy pro odborné posouzení ve věci jediného konkrétního toponyma nebylo třeba shromáždit ani pouhých pár desítek jmen z území vlastního státu, natožpak ještě nějakých okolních zemí. Jako vědecký nástroj však k potvrzení údajné domněnky prof. Filipa o instalaci celnic soli v blízkosti hranice, včetně jejich v následujících staletích tak podivuhodně flexibilních názvů – postačí list školního atlasu.
Jablonica a Jablonové se nachází v povodí Moravy, Jablonka a Jablonec v povodí Váhu. Jablonica leží na proslulé středověké tzv. české cestě, procházející sedlem kdysi nazývaným Biskádský průsmyk a je samozřejmě dobře známa štábům všech invazních i utíkajících armád, které sem kdy ve starých i nových dějinách dorazily. Dnes je tudy přirozeně vedena silnice a železnice.
Zbývající terénní situace konkrétně neznám. V případě nejsevernější Jablonky, situované v povodí Váhu svědčí o zdejším dávném dopravním spoji přes horské pásmo i několik okolních typových jmen obcí, ještě nejméně v srbochorvatském období hraničních osad; v případě Jablonového, v povodí Moravy, je to alespoň Kuchyňa.
Obrázek svým instruktážním způsobem nepotvrzuje pouze existenci Gablon, ale současně i existenci někdejší hranice právě na linii rozvodí Malých Karpat, i to, že se jednalo pouze o hranici vnitřní – mezi dvěma keltskými kmeny, nebo třeba i jen župami jediného kmene. I tak byla vybavena úřadovnami celní správy. Je tedy snad nyní zřejmé, že instituce Gablon nezačaly používat teprve srbochorvatské kmeny (tj. tzv. první Slované), tím méně kterákoliv pozdější vláda, ale skutečně již keltské kmeny za dob své přítomnosti v našich zemích.
Ještě před půl rokem jsem byl pochopitelně nadmíru spokojen s takto ranným datováním užívání výhodných sedel Malých Karpat k dopravě a jejich vybavením institucemi celnic i dvoutisíciletým přežitím tolika jmen osad z keltské doby, ale mezitím se ukázala ještě další důležitá věc, jež věk zdejších tras rázem přinejmenším zdvojnásobila.