Nepoznaná História

Bureš je vo hodně horší.

Jedno z potvrdení názvu MOČARISTAN pre Maďarsko. Náhodne som listoval Pinteresom, keď som narazil na obrázok starého BUDÍNA , ktorý tam dal pán z Turecka a hrdo nezabudol celé nazvať :

" Timur Tanyer
Používateľ Timur Tanyer uložil na nástenku Ottoman
OTTOMAN BUDA (BUDEPEST), HUNGARY (1541-1686)Osmanlı Budini (Budapeştesi), Macaristan (1541-1686)BİZİM NAZLI BUDİN’İMİZBudin Beylerbeyliği 29 Ağustos 1541 tarihinde fethedilen Budin şehri merkez olmak üzere, 30 Ağustos 1541 günü Anadolu Beylerbeyi Ramazanoğlu Uzun Süleyman Paşa’mn beylerbeyiliğe tayini ile kuruldu.Osmanlı Devletinde İstanbul, Bursa ve Edirne’den sonra en sevilen şehir burasıydı. Çok sevildiği için adına “Nazlı” denmiştir. Nemçeliler buraya Ofen, Türkler Budin der

sk.pinterest.com/pin/548735535817533862/

Pre upresnenie, v súčasnej turečtine sa "c" číta ako "dž", takže "MADŽARIstan".

(Turci na označenie spoluhlásky "č" používajú "ç" - "c" s "chvostíkom".)

Ďaľší klinček do rámika RUSKO- ČESKÉHO jazykového bratstva.
Na Slovensku , Ukrajine a Poľsku sa HANBÍME (HAŇBA, GAŇBA )
V ČESKU a RUSKU sa STIDIA. Rusom je STÍDNO a češi SE STIDÍ...

Dobrý den,

někerý se nestYdí

jako se u nás hovorově nepoužívá stezka, tak se taky spíš používá místo "nestydíš se", "...že tě neni hamba". To -m- není překlep.

Tak som si zašmejdil na teplých . P Metod ani ste sa nepochválil... Keď už sme pri tom -ako ste dospel k ĽAZYK ? Od JAZYK ?

sclabonia.sk/2018/01/slovaci-narod-s-vym...falosnych-zakladoch/

" Zdroje sú základ, ale treba byť v strehu, lebo drvivá väčšina „klasických“ zdrojov sú len odpisy písané rukou „bohabojných, a nie len Boha sa bojacich“.

A ešte aj tieto „odpisy“ sú v dielach „slovutných“ historikov interpretované tak, že z mena zapísaného ako BRENUS, „kde sa vzal, tu sa vzal“ Brenner §§§

Vážení diskutujúci, naučte sa načúvať svojmu slovänskému jazyku (pôvodne „ľazyku“), svojim slovänským slovám, ktoré prekypujú vnútornou neochvejnou priam matematickou logikou.

Táto vnútorná logika našich slov nám ukazuje, že naše slová sú „indo-európskymi“ praslovami.

Ak si napríklad zoberieme, aspoň podľa mojich vedomostí, najstaršie pomenovanie „národa“ (kmeňa) „za hranicami namysleného grécko-rímskeho sveta“ BASTARNI, a pozrieme sa na to pomenovanie cez „prizmu bastardenia našich slov cudzincami dnes a včera“ (viď z Brena sa stal Brenner) a cez logiku našich slov, dostaneme „rovnicu“:

Bastarni = Bostarni = Vostarni = O-star-ni = Anti (grécky kalk) = Drevľani

(Viac tu skutocna-historia-slovanov.blogspot.sk/2...uvedomil-som-si.html)

P.S.:

Tu je „dlžná“ odpoveď k minulému „skryňa vs. schraňa“:

Naše praslová „kryť“ a „chrániť“ majú spoločný „počiatok“, ťažko mi je dnes určiť, ktoré bolo ako prvé – či najprv „kryť“, a z neho bolo „derivované“ „chrániť“, alebo to bolo naopak. "

Část zprávy je pro hosty skrytá. Pro zobrazení celé zprávy se prosím přihlašte nebo registrujte.

Dobrý den,

děkuji,to je vysoce pravděpodobné..

Následující řádky jsou spíše pro odlehčení.
svatba, řeknu si svatební košile, slyším t, píšu d - poučka z filmu Slunce, seno a pár facek.
Ta ves je tady kousek vod nás a v tom filmu se mluví až na malý výjimky jako tady. Minimálně místní "neherci" i ten režisér je támvocaď. Všimněte si, že mnohem častěji se používá výraz veselka. Já vím, že vypadám jako kverulant, ale tady se minimálně u starších lidí říká místo svatba veselka..
Co je pro konkrétního člověka důležiější? Aby mluvil "spisovným" jazykem zrovna úředně nařízeným pro dav, který je zrovna úředně potvrzeným na místě, kde on s rodinou žije odnepaměti? Anebo mluvit jazykem rodiny a komunity v níž žije on sám, protože jazyk je nutnou a nikoliv postačující podmínkou, která ho s rodinou a komunitou spojuje a identifikuje?
Nemyslím, že bych byl úplně nejhorším uživatelem spisovné češtiny. V průřezu několika desítek let, kdy ji používám, je ten jazyk poznamenán tolika změnami úředně nařízených pravidel. Připadá mi, že čím složitěji se jazyk tváří a je kladen důraz na jeho pravidla a "čistotu" , tím více je v "národě" a jeho "učitelích" vnitřní nejistoty, která tím má být kompenzována.
A pokud to budu chtít dovést ad absurdum, tak nikoliv jména jsou důkazem naší preexistence(úžasné slovo), důkazem je to, že kdysi dávno si náš i váš pratáta lehnul s pramámou do trávy a přitom určitě moc řečí nenadělali. Anebo to můžu spojit s etnickou (úžasné slovo), raději lidovou hudbou - Marjánko, poď se mnou, já mam postel ustlanou... Netvrdím, že nejsou takový případy, ale mluvenim a pomenovávánim, eště nikdo moc dětí nenadělal

Ďaľšie slovíčko prepájajúce napriamo češtinu s ruštinou. Sviňa je po rusky VEPOR (O sa hltá a zneje to VIEPR ) a v čechách máme VEPŘ.

Pričom samzrejme v živej reči je aj SVIŇA, ale aj zaujímavé SEKAČ / tu už hovoríme o divom kancovy /

Dobrý den,

nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=3571
www.czechency.org/slovnik/RUSISMY%20V%20%C4%8CE%C5%A0TIN%C4%9A

ale třeba je to jen gebírunk. Je třeba opatrnosti.