Ďaľšie celkom inšpirujúce nápady "krivozrkadlovské". Trochu zmetená divočina, ale zrnká záujmu môže zobudiť.
ramiannka.jecool.net/index.php?option=co...230&Itemid=114#17680
A v souvislosti s tímto fenoménem mne napadá odtažitě hříšná myšlenky i o původu, či obsahu českého slůvka „motýl“. Při opylování silně podrouženi „motajli“ se vzduchem podroušeně „mota(j)li! Jakkoliv jistě nemá slůvko opýlit a opilý, aniž může mít stejný slovní základ, co pilný, či chvályhodná píle: Neodpustím si kacířskou poznámku. „Co si jiného pomyslet, jestliže po opylení motajli se pilní motajli, jak opilí. Skrze již zmíněnou opylenou květenu“.
Stejně dopadne, v souladu s mými kacířskými myšlenkami i Velko brataňský
/ pán krivého zrkadla si všimol našeho objavu BRATAŇCOV- BREŽANCOV../ (dnes ryze anglický) ekvivalent téhož - Buter_flay... Ano motaj_li třepotající se , či vlají –li, jakoby ve větru? „Ryze“ anglické slovo Buter_flay. V přesném překladu máslo létající. Mazali si snad staří Anglové své pečivo máslem z motýlů?
A jak vlastně vyslovuji „motajla“ v přepisu? Bater_flaj! Porovnejme slůvko „flay“ (čti „flaj“) z českým vlaj (ve větru), neboť vždy a jedině ve větru se vlaje
Takže, žádné anglické „létající máslo“ nýbrž v původní verzi: „Bютер влай“ - čti vjutěr vlaj (větru vlaje)? Jiným hmyzím požehnáním byly nepochybně i mädhuljenky (slovenština je zde obzvláště mile blíže nejen sanskrtu (madhuliena – včela medonosná), ale v samé své podstatě, co další věrohodná stopa po slovanském společenství v Severiji).
Nejrozšířenějším společným slovem mezi současnými slovanskými národy je slůvko "sarp" (sanskrt) – had (Viz Srp, Srpsko, odvozeně Srb, řecky Sauro_mat – Sarmat; sauro = plaz, ještěr, drak, ale též Sarponica, Srpen, srp atd... atd...) zmije, zmej, jakkoliv má nepatrné obsahové odlišnosti. Zmije – konkrétní druh jedovatého hada (česky). Rusky, slovensky zmija. Ale také Zmej (okřídlený drak). Ač u českých Slávů srbská „šárka“ (zmije) není pojem neznámý, může být i toto příznakem, že dnešní Srbové, ač Slované nesdílející dílo Severije, jsou jim tytéž severijské zkušenosti R1, vlastní. Mohou totiž být a pravděpodobně i jsou, skrze Y_chromozom Hs (I2a) původními kontinentálními obvyvateli (z doby kamenné – neolitu) Srbska, velké oblasti Makedonie, Drakie, Dakie
České „oř“ (orati – příkazově „oř!“), komoň (komotně – pohodlně), kvoň, kuoň, kůň, rusky lošaď (лошадь), ale také dýl (дыл). Slůvko дыл, česky dýl (déle), hovoří hned ve dvou rovinách:
Dýl, hovorově: „dýlka“ – délka, délková míra.
/ Asi ešte nedošlo info o LOŠADI- ako o LOSA osedlanie a v ruštine je aj KOŇ okrem lošadi./
Nicméně jsem na tvrdo přesvědčen, že celosvětovým jazykem byla jednotná řeč jedinečného etnika R1 (slovanská, vikingská a Čeltoi) nazývající se též Svévi, Svoi atd...
Připomeňme si, že čeští Slávové uctívali Siria nejen svým přesným kalendářem, podobně jako staří Egypťané, ale i Hvězdu, ze které přicházela paní českých pohádek nazývali Hvězdou všech Slávů – a paní samu "Hviezdoslavou". V podobě symbolu zlaté šesticípé hvězdy, která v sobě nesla zvěst snad i o samotné bohyni E_set, co princezně se zlatou hvězdou na čele (Podle označení "Pěrunica" snad i dcera samého Pěruna.). A to včetně přináležejících symbolů: Rohu hojnosti a stříbrného půlměsíce. Když půlměsíc byl naopak symbolem Usirevovi moci.
Již jsem u samého jádra věci: U pistácie terebintové), která je v řeckém rostlinopisu zvaná terebinthos. Když věci znalí ideovědci a odpovědní strážci čistoty českého jazyka přesně vědí, že koncovky ntha, thos, nthé jsou čistě řecké. A přesto Strevinča (na římských mapách zapsaná Strevintha) je slovanský topografický název oblasti, zdávna osídlené nositeli Y_DNK Hs R1 (Slovanská a Čeltoi).
Strviňa – mršina, mrcha, zdechlina
Strviňar – sup
Vinča, vínčo – vínečko
Vince (chorvatský) - vínečko
Je-li Strevinča topografický název oblasti, kde vyráběli Slo_Vané opojný nápoj s trojího vína? Když jednou z přísad mohla být i Pistácie Terebintová,
Z pistacie terebintové, přesněji z její pryskyřice, se původně vyráběla terebinthina - terbintyn (terpentýn), dobově oblíbený léčebný prostředek. Ve starém Egyptě, jeden ze tří vonných olejů k oslavě boha Re.
/ Tu zase asi treba dodať- STRAVA a TREBIA - tu by som videl cestu skôr/
Za nejstarší zdroj terpentýnu můžeme považovat „terpentýnový strom“ řečík terebintový (Pistacia terebinthus) - Řečík lentíšek, pistácie lentíšek (Pistácia terbinthus), rod čeledi Pistaciaciaceae, čeleď ledvinkovitá – Anacardiacease, pochází ze severního subtropického pásu. Do severního subtropického pásu patřila svého času i Severie / Hyperborea alias D´Area (Darea – darovaná), takže lze očekávat, že mohla být i zemí původu Pistácie Stera Vinča, sterá_binča steroplodý, stero květý.
Z Tera Vinča? Z Viněty? Ze země Vínečka?
Svého vzhledu vlastnil nejen lid božské Denice (lid Danu) přilétajících do Irska na černých mracích, ale i jejich protivníci Phomoriané (Vážený čtenář dovolí abych, několik vteřin následující kratičké chvíli zajásal nad podobností Phomorianů a Pomorianů – Pomořanů, jakkoliv v knižní římsko latinskou církví v raně globalizované formě Fomorians, Formorians atd…).
Ženy zemědělců mohou být snáze obplodněny, neboť ženy lovců – sběračů byly pro získání potravy nuceny zchodit neobyčejně velikou část území. Odvozeně s nepravidelnými menstruačnímím cykly hůře oplodnitelné.
Nyní, uvažujeme-li skutečnost, že před rokem 20 300 př. n. l. podmínky pro pěstování tropických a subtropických plodin, byly, na rozdíl od oblasti Jericha, mnohem příhodnější kolem Uralu, ale i v Severiji (Hyperboreji), je otázkou, zda ty plodiny, které lze vypěstovat nikoli semeny: banány, fíky, kokosy, ale naopak řízkováním, nevzaly svůj počátek v dobách mnohonásobně vzdálenějších. Cílené pěstování vyšlechtěných plodin, odvozeně i zemědělství, bude nutné přesunout ve prospěch RASY – ve prospěch slovanských předků.
Alatyr - Alatar - Svatý Otec všech kamenů (též Latýr). Název jednoho z ostrovů Severije, se sídlo bohů Altyn gorodem (Zlatým hradem), Bháša nagara (město bohů, kde byl vytvořen sanskrt – seškrtaný (zoškrtaný) jazyk, jimž byli psány eposy, vedy i šástry a sloužil k snadnější komunikaci mezi bohy a prapředky Slovanů. Jedinečným důkazem je neobyčejná podobnost sanskrtu s češtinou, slovenštinou, ruštinou a svého času i švédštinou. Otec všech kamenů , posvátný kamen Alatyr (Alatar) dal vzniknout přes Altar – slovu Oltář (Oltár).
Altyn Gorod – zlaté město bohů – Altyn - zlatý, povšimněme si jak vzniklo slovo z_latyn. Původem z latyn ( též Zolotoj). Též bájné město původních Bojov - Arijů, Bójov Arija, sídlo slovanských Bo_janů (Bo_jarů) původních obyvatel Bojovarie (dnes Bavorsko – ve správě SRN). Zlaté stověžaté město se zlatými báněmi a zlatými hradbami, které se dle legendy vynořuje kdesi Čechách a po kterém pátrali generace raketýrů a dobyvatel.