Nepoznaná História

Main Menu

Login Form

paypal

  • Currency:
  • Amount:

Counter

01906772
Today
Yesterday
This Month
All days
243
255
5230
1906772
Vítejte, Host
Uživatelské jméno Heslo: Pamatovat si mne

Téma: MENÁ ako dôkaz našej PREEXISTENCIE !!!

MENÁ ako dôkaz našej PREEXISTENCIE !!! 24. úno 2020 01:36 #18027


  • Příspěvky:1002 Obdržená poděkování 1969
  • Avatar uživatele IvanSk
  • IvanSk
  • SUPER SPECIALISTA
  • OFFLINE
  • Karma: 55
Část zprávy je pro hosty skrytá. Pro zobrazení celé zprávy se prosím přihlašte nebo registrujte.
Poslední úprava: 24. úno 2020 01:42 od IvanSk.
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Následující uživatel poděkoval: Dušan, Metod J. Sláv, slovien, samomirus

MENÁ ako dôkaz našej PREEXISTENCIE !!! 04. dub 2020 23:22 #18183


  • Příspěvky:4891 Obdržená poděkování 7335
  • Avatar uživatele Dušan
  • Dušan
  • SUPER SPECIALISTA
  • OFFLINE
  • Karma: 86
Trochu slovíčkovania z r. 2006 zo stránky "Dýmajícího zrcadla":

SANSKRT BHAŠA NAGARA

Jazyk z města bohů

sanskrt (sanskrt) - se_škrt_án, seškrtán, zoškrtán

agni, bůh Agni (sanskrt) - ogoň (agoň), oheň viz Agnes, Anežka, Anička znamená vlastně Ohnička
agnišča (sanskrt) - ohnišče, ohniště
aňjali (čti andžali) (sanskrt) - sepětí rukou viz anjeli, andělé
obhaya (sanskrt) - obava
bha, bhati (sanskrt) - zářiti, porovnejme se slovem zářiti české slovo báti a hledejme souvislosti s ozařováním.
bha_svant (sanskrt) - zářící. Viz slovanský bůh Slunce, zlatohlav, obavy vzbuzující zlatě zářící Svanto_vít bog. Jeho socha stála kdesi poblíž knížecího stolce a obětního oltáře, asi tam, kde je dnes chrám Svatého Víta bhrtaka (sanskrt) - sluha, sloužící, viz jméno Barták
bharya (sanskrt) - baryšňa - žena, manželka
čaru (sanskrt) - krásný, čaro, čarokrásný, čarovný
čintamani - myslící drahokam, pocitový klenot, černošedý kámen starých Venedů (Slovanů) zářící ve fialovém spektru
cint, čint, (sanskrt) - mysl, myslet viz český zbytkový obrat cintati si rozumy
čintyati (sanskrt) - mysleti
mani (sanskrt) - drahokam, klenot
čitta (sanskrt) - mysl viz české "pocity"
cintita, čintita (sanskrt) - vědomí, mysl
bhratar (sanskrt) - bratr
bhumi (sanskrt) - země, Bhumia, Bohemia
brav, braviti (sanskrt) - prav, praviti
vybraviti (sanskrt) - vyprávěti, vysvětlovat
da, dadati (sanskrt) - dadí (dadút), dáti
dhayati (čti dhajati - sanskrt) - dojiti, sát cucat viz dojče
danda (sanskrt) - hůl, trest, viz české jméno Danda
deva (sanskrt) - bůh, pán
dévi (sanskrt) - bohyně, paní, děvy, též diva (později po christianizaci hanlivě divá, divoženka i divous) od dévi odvozeně Djevice - Djvice - Děvín, sídlo vznešených duchů, děv, též dev a dévů.
devata (sanskrt) - božstvo viz devět tajných božstev a slovanské devatero kvítí
divasa (sanskrt) - den viz dívá se
dina (sanskrt) - den (dan strsl.)
dharma (sanskrt) djarma - jařmo, jarmo (strslov), rámě odvozeně jermen - řemen, arme (angl) - zbraň, armed (amgl) - ozbrojen, irmo (rusky) - rámě,
dhyma (sanskrt) - dým, kouř
dhýmate (sanskrt), dýmati, kouřiti
dviš (sanskrt) - nepřítel, viz české jméno Diviš
dvar (sanskrt) - dver, dveře
dvarin (sanskrt) - dveřník, odvozeně dvořan
druh (sanskrt) - druh
giri (sanskrt) - gúrj, gora, hora
hrd (sanskrt) - srdce, hrad jako srdce kraje, hrdina, srdínek (odvozně hruď, hrdý nebojácný atd)
hrdaya (sanskrt) - srdce
jivata (čti dživat_a, sanskrt) - život
kampa (sanskrt) - chvěti se, porovnej jméno pražské lokality Kampa
kukkura (sanskrt) - pes; viz slovenské jméno Kukura
krpańa - lakomý, ubohý viz slovenské slovo krpaňa
lub, lubhyatě (sanskrt) - toužiti, ljubiti, milovati
lup (sanskrt) - lup, loupiti
lumpati (sanskrt) - loupiti; viz lump
marana (sanskrt) - morana, smrt
madhu (sanskrt) - med, medový
madhulih - včela, medulienka (slovensky) včelka
mriyatě (sanskrt) - zemřít
mrtyu (sanskrt) - smrt
marayati (sanskrt) - mořiti, zabít, viz mříti, umořiti, viz Morana
mesa - doba viz období jednoho měsíce - mesác, mjasac, měsíc
nava (sanskrt) - devět, zákrytně tajemství (náva?)
nava (sanskrt) - nový
navina (sanskrt) - nový, novina
pač, pačati (sanskrt) - peč, péci, pécti, pečete
pad, padyati (sanskrt) - pád, padati
pat, patati (sanskrt) - letěti, padati
pitama (sanskrt) - děd, předek, krkolomnými cestami kterými jsme museli dospět až k novočeskému tvaru pitomci
pib, pibati (sanskrt) - pít pívati
plu, plovati (sanskrt) - plout, plovat, plavati
aplavati (sanskrt) - zaplaviti
prati (sanskrt) - proti, vůči, k
pratima (sanskrt) - protiva - obraz, socha
raj, rajate (sanskrt) - zářiti viz česky ráj
sad, sidati (sanskrt) - sedat, seděti, usednouti
sama (sanskrt) - samý, stejný, rovný
slôka (sanskrt) - sloka, dvojverš
smrti (sanskrt) - vzpomínka, tradice
stri, striha (sanskrt) - žena, strižka - staročesky čarodějnice, čarující žena, striga slovensky čarodějnice
súhrd (sanskrt) - přítel, soudruh
suš, sušyati (sanskrt) - suš, sušit, schnouti
snuša(sanskrt) - snucha, snacha
svasra (sanskrt) - sšs_t_ra, sestra
sveta (sanskrt) - bílý, viz světlý, svět, cvetnyj potažmo květ
tata (sanskrt) - táta, tatíček, tata (slovensky)
tatra (sanskrt) - tam, porovnej se jménem vzdáleného pohoří - Tatry
tras, trasati (sanskrt) - tras třásti, bát se
trp, trpyati (sanskrt) - spokojen viz opak trpěti, či spíše trpělivý
vada, vivada (sanskrt) - váda, hádka
yasas (sanskrt) - jásání, sláva, jásáš
vedmí (sanskrt) - vědět
veda (sanskrt) - věda
vid, vedayati (sanskrt) - vědajati - na vědomí, oznámit
vindati (sanskrt) - vyndati, získat
vadya (sanskrt) - vada vad, vadati (sanskrt) - mluviti, vaditi se
vivadati (sanskrt) - vaditi, odvozeně vyváděti
Suš, sušyati (sanskrt) - suš, sušiti
Pač, pačati (sanskrt) - peč, pécti
vybraviti (sanskrt) - vypravovati
vyvada (sanskrt) - hádka, viz vyvádí
vayu (sanskrt)- vítr, viz věju
vallabha (sanskrt) - drahý viz veleba, velebný
varša, varšati (sanskrt) - prší, pršeti viz Varšava?
vah, vahati - téci, vahati, viz řeka Váh, odvozeně vážit vodu (vahati vodu ze studně vahadlem, vahadlo, závaží, vážiti si
vrana (sanskrt) - rána, ranit, zranit, poranit
vrt, vartati - otáčet se, vrtati, viz tanec "vrták", nástroj vrták
vis, visati (sanskrt) - viseti posaditi
ubha (sanskrt) - oba
jiv, jivati (sanskrt čti dživ, džívati) - žíti
jivat (sanskrt dživat) - život
dva (sanskrt) - dva
dvaja (sanskrt) - dvaja, dva
traja (sanskrt) - traja, tři
tri (sanskrt) - tri, tři
čatur (sanskrt) - četyri, čtyři
devata (sanskrt) - božstvo viz devět tajných božstev a slovanská číslovka devět
desa (sanskrt) - desat, deset
sata (sanskrt) - sta, sto

smit.wz.cz/zrcadlo/view.php?cisloclanku=2006100701
Poslední úprava: 04. dub 2020 23:23 od Dušan.
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Následující uživatel poděkoval: Metod J. Sláv, p.hanic, samomirus

MENÁ ako dôkaz našej PREEXISTENCIE !!! 13. dub 2020 11:22 #18200


  • Příspěvky:4891 Obdržená poděkování 7335
  • Avatar uživatele Dušan
  • Dušan
  • SUPER SPECIALISTA
  • OFFLINE
  • Karma: 86
Část zprávy je pro hosty skrytá. Pro zobrazení celé zprávy se prosím přihlašte nebo registrujte.
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Následující uživatel poděkoval: Metod J. Sláv, lesana

MENÁ ako dôkaz našej PREEXISTENCIE !!! 19. dub 2020 21:56 #18216


  • Příspěvky:1002 Obdržená poděkování 1969
  • Avatar uživatele IvanSk
  • IvanSk
  • SUPER SPECIALISTA
  • OFFLINE
  • Karma: 55
Část zprávy je pro hosty skrytá. Pro zobrazení celé zprávy se prosím přihlašte nebo registrujte.
Poslední úprava: 19. dub 2020 21:58 od IvanSk.
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Následující uživatel poděkoval: Dušan, Metod J. Sláv, p.hanic, samomirus

MENÁ ako dôkaz našej PREEXISTENCIE !!! 04. kvě 2020 23:34 #18241


  • Příspěvky:4891 Obdržená poděkování 7335
  • Avatar uživatele Dušan
  • Dušan
  • SUPER SPECIALISTA
  • OFFLINE
  • Karma: 86
Aha , kde sa ešte pokúšajú o hľadanie slov.

celostnivzdelavani.cz/osvobodte-zakletou...y-termin-slovo-logos

" Slované – uctívači slova

Védská úcta k vykřesanému Slovu, Spasiteli, objasňuje i původ a pravý smysl slovanského náboženského kultu, který vycházel ze stejné tradice. Samotný termín Slované můžeme teprve v těchto poznaných souvislostech správně interpretovat coby uctívače Slova – na rozdíl od Němců, kteří sice nejsou zcela němí, nýbrž se podle Slovanů odcizili tradici svatého Slova. Název Slované má proto stejné náboženské pozadí jako severský termín skandové či sanskrtský termín bráhmani, neboť bráhma znamená ve védštině slovo.

Slovanské sloveso vršiti a původ místopisných názvů jako je Varšava nebo název vyvražděného českého rodu Vršovců dostává najednou zajímavou spojitost a svůj vnitřní náboženský význam. Všechna tato jména a názvy souvisí s védským kultem býka sómy – slovanského tura, nazývaného původně ve Védě – vršan.

Védsko-křesťanské uctívání vykřesávaného ducha života coby Boha – Dárce, šířícího svou sílu na všechny strany, se projevovalo u Slovanů uctíváním boha Svaroha, Peruna či Svantovita, zobrazovaného, stejně jako je indický Bráhma – se čtyřmi tvářemi, směřujícími do všech světových stran. Jeho zbraň, která štěpí temnotu nevědění (védská vadžra), byla znázorňována u Slovanů v podobě sekery či meče v boží ruce.

Staří Slované dobře znali védskou tradici pravé lidskosti a skutečného, toho nekrvavého křesťanství v podobě uctívání Úplnosti a sladkého středu. Zřetelným projevem souvislosti slovanského religiózního smýšlení s tradicí Védy jsou proto i velmi časté archeologické nálezy dokládající slovanskou úctu ke svaté védské číslici 3, která je základem moudrosti této filosofie."
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Následující uživatel poděkoval: Metod J. Sláv

MENÁ ako dôkaz našej PREEXISTENCIE !!! 23. kvě 2020 13:57 #18279


  • Příspěvky:222 Obdržená poděkování 393
  • Avatar uživatele Atamann
  • Atamann
  • VIP EXPERT
  • OFFLINE
  • Karma: 26
ivko napsal:
Ďakujem za úlovok, v Čechách mám asi 5 Kočích zámkov, na Slovensku asi 4, v Poľsku asi 30.
Prosím aj ostatných ramiannkáčov, aby ma upozornili na názvy "Kočí zamek", ktoré súvisia s ochranou stredovekých ciest (oobdobie cca 800 - 1500), kedy veľká časť územia Čiech, južného Poľska a Slovenska bola osídlená Bielymi Chorvátmi, resp. bola v styku s Bielym Chorvátskom.Koča = horský dom, dom v horách, ostalo to dodnes v chorvátčine (kuča, koča), aj u nás.
Patrí to k vede, ktorá sa zaoberá starými cestami - po hrebeňoch pohorí, po bočných hrebeňoch, bez prekračovania riek. Suché cesty, výšinné cesty, gornyj puť...
Ešte raz ďakujem.


Mačací hrad - Mačkavár.

Našiel som si práve čas na listovanie staršími príspevkami a tiež čas na odpoveď, keďže vonku po dlhotrvajúcom suchu konečne trochu kropí.

V dávnych dobách, najneskôr za včasného stredoveku, za tzv. Veľkej Moravy, viedla cez Voderady pri Trnave prastará cesta, vedúca z bratislavského hradu do Nitry. Ďalej za obcou táto, dnes už neexistujúca cesta, viedla popri neďalekom Majcichove, kde bolo v minulosti v miestnej časti Palaj objavené hradisko z čias Veľkej Moravy. Myslím, že stade sa cesta tiahla ďalej priamo na susednú Sereď, neviem to však ničím doložiť. Ale stará "poľná" cesta, dnes podbiehajúca južný okraj Majcichova v smere na Sereď, s prícestnou kaplnkou popri nej z približne 18. stor., stále jestvuje, a je dodnes využívaná predovšetkým poľnohospodármi. Zastávam názor, že podobne dôležité spojnice svoje zabehnuté koľaje v minulosti veľmi nemenili a dodnes kde-tu zostali ich malé časti. Domnievam sa, že niekde za Majcichovom v smere na Sereď sa táto cesta pravdepodobne križovala s inými.

Spomínaná dávna cesta sa tesne za Voderadmi stáročiami užívania doslova prerezala chrbátom kopca. Tu by bolo presnejšie slovné spojenie terénna vlna, pretože ozajstné kopce v tom rovinatom kraji nie sú. K "utopeniu" cesty do hĺbky kopca pravdepodobne v minulosti napomohli aj miestni obyvatelia, aby prechod touto terénnou prekážkou nebol pre vozy tak náročný. Keď sa cesty rozmočili a kolesá vozov a kopytá koní sa zabárali hlboko do blata, miernejšie stúpanie hladšiemu a menej náročnému prechodu určite veľmi napomohlo. Miestnemu obyvateľstvu bolo pravdepodobne dovolené alebo prikázané odvážať z kopca ílovitú hlinu. Tú si zo svahov zvykli občas odvážať ešte v sedemdesiatich rokoch minulého storočia. Zišla sa pri opravách na vymazanie stien, vtedy ešte pomerne početných starých domov, ktoré mali hlinené omietky a tiež na iné účely. Kto potreboval hlinu, jednoducho si ju šiel nabrať na Hlbokú cestu, ako bol tento malý úsek pradávnej cesty pre svoje zahĺbenie v teréne pomenovaný. V dávnejších dobách mohla byť kvalitná ílovitá hlina využívaná aj na výrobu rôznej keramiky. Ľudská činnosť prechod kopcom, vyprevádzajúcim cestu z Voderadskej doliny v smere od západu na východ, zaiste významne zľahčila.

Tu som sa dostal k vášmu záujmu: Pár sto metrov pod týmto kopcom, v smere od dediny, kedysi stávala samota zvaná Kuča. Dnes na jej mieste stojí osamelo stojaci novší dom z druhej polovice 20. storočia, kedy boli jej ruiny odstránené. V starých uhorských katasrálnych mapách sa časť územia pri Hlbokej ceste úradnou maďarčinou zaznačovala ako: Macskavár, čo v preklade znamená Mačací hrad. Miestne obyvateľstvo rýdzo slovenskej národnosi vo vzťahu k tejto časti svojho katastra ešte v minulom storočí používalo pomaďarčený názov: Mačkavár. Názov Hlboká cesta sa v obci bežne používa ešte i dnes, napriek tomu, že je cesta od deväťdesiatych rokov sčasti zavezená stavebným odpadom a pôvodné obrovské zahĺbenie už nie je tak výrazné.

Niečo viac o Hlbokej ceste pri Voderadoch s mapkami vzácneho dodnes zachovaného úseku pradávnej cesty, spájajúcej snáď najvýznamnejšie mestá našej minulosti, si nájdete tu: m.voderady-info.webnode.sk/historia/stopy-nasich-predkov

Zachytil som názov: Piešťany-Kocúrice, no nezisťoval som, či to nejako súvisí s touto problematikou.
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Následující uživatel poděkoval: Metod J. Sláv

MENÁ ako dôkaz našej PREEXISTENCIE !!! 23. kvě 2020 21:48 #18280


  • Příspěvky:4891 Obdržená poděkování 7335
  • Avatar uživatele Dušan
  • Dušan
  • SUPER SPECIALISTA
  • OFFLINE
  • Karma: 86
Ano je neďaleko od Piešťan obec KOCURICE. Postupne sa stala časťou Piešťan, ale stále je vzdialená 3-4 km od Piešťan. Je to však čistá rovina.
Poslední úprava: 23. kvě 2020 21:50 od Dušan.
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Následující uživatel poděkoval: Metod J. Sláv

MENÁ ako dôkaz našej PREEXISTENCIE !!! 09. čen 2020 13:09 #18295


  • Příspěvky:4891 Obdržená poděkování 7335
  • Avatar uživatele Dušan
  • Dušan
  • SUPER SPECIALISTA
  • OFFLINE
  • Karma: 86
Preberal som si staré uložené informácie a narazil som na článok,ktorý tu určite neikde bol zverejnený, ale stojí zato pripomenúť.

Jakým jazykem se mluvilo v západní Evropě v XI.- XV. století?



Jak mezi sebou komunikovali lidé v západní Evropě ve středověku? Jakým jazykem? Řečtinu nebo hebrejštinu převážná většina obyvatelstva západní Evropy neznala. Latina byla výsadou nepatrného množství kněží a tradiční historie říká, že hovorová latina už tou dobou zanikla, a to dávno, dávno. Současné evropské jazyky přitom ještě téměř neexistovaly.

Současný německý lingvista F. Stark (1) tvrdí, že úředním jazykem Evropy od Londýna po Rigu uprostřed 15. století byl jazyk Hanzovního svazu - "střední němčina", který byl poté nahrazen jiným jazykem, a to "horní němčinou", jazykem reformátora Martina Luthera.

Nicméně Dieter Forte (2), opíraje se o dokumenty, vypráví o tom, že v roce 1519 při prvním setkání tehdy devatenáctiletého španělského krále Carlose I., budoucího císaře Karla V. Habsburského a jeho děda Fridricha Saského se nemluvilo německy, ani španělsky, a dokonce ani francouzsky. A také ne latinsky. A jak tedy?

Tentýž Karel byl pak v dospělém věku pokládán za polyglota a je mu připisován tento okřídlený výrok: "S Bohem hovořím španělsky, s muži francouzsky, se ženami italsky, s přáteli německy, s husami polsky, s koňmi uhersky a s čerty - česky." Tento výrok obsahuje velmi zajímavé informace. Zaprvé Karel zmiňuje tak osamocený evropský jazyk, jakým je maďarština, a přitom zcela ignoruje angličtinu. Zadruhé - Karel cítí rozdíl mezi blízkými slovanskými jazyky, jakými jsou polština a čeština. A když si uvědomíme, že pod pojmem uherský jazyk v Evropě ještě v 18. století byla rozuměna slovenština (3), pak Karel se může jevit jako znalec slávistiky!

Nebo jiný příběh. V roce 1710 švédský král Karel XII. obležený ve své rezidenci v Bendeře tureckými janičáry, vyšel k nim na barikády a svou plamennou řečí (o překladateli není řeč!) je za 15 minut přesvědčil, aby přešli na jeho stranu. Jakým jazykem to mluvil?

Současní jazykovědci oficiálního proudu hovoří o jakémsi jedinému indoevropskému prajazyku. Vytvářejí jazykový strom, vycházeje z živých i odumřelých větví ve snaze rekonstruovat společný kořen skrytý v temnotě staletí. Přitom příčiny způsobující to či ono rozvětvení jazykového stromu hledají v historických událostech, což by samozřejmě bylo v pořádku, kdyby se ovšem nedrželi tradiční chronologie.

Zvlášť oblíbeným argumentem těchto jazykovědců pak je sanskrt, přičemž nejstarší představa o něm se objevila až v 17. století. Sledování této stopy nás tak přivede k jednoznačnému závěru: že totiž sanskrt je středověký produkt misionářů - a nic víc.

A tak se vraťme k naší ověřené staré známé - Encyclopedii Britannica (1771). Ta mezi nejrozšířenější jazyky v 18. století řadí dva: jazyk arabský a slovanský, k němuž patří nejen nynější jazyky slovanské skupiny, ale i jazyk korintský: obyvatelstvo poloostrova Peloponésu mluvilo slovanským jazykem - makedonským dialektem.

Dokumenty římsko-katolické církve, zejména Tourského koncilu, svědčí o tom, že převážná část obyvatelstva Itálie (ale stejně tak i třeba Alsaska a dalších zemí) do 16. století hovořila takzvaným jazykem "rustico romano", ve kterém koncil také doporučil kázat, protože latině farníci nerozuměli.

A co že to je ono rustico romano?

Není to hovorová latina, jak by bylo možné se z významu tohoto názvu domnívat. Rustico je jazykem Vandalů, tedy balto-slovanský(-germánský) jazyk, jindy zvaný také panevropský arianský, gótský nebo také etrusko-vandalský, jehož slovní zásoba je částečně uvedena v knize Maura Orbini zveřejněné v roce 1606 (4). Je totiž známo, že slovo "rustica" znamenalo ve středověku nejen "hrubý", "venkovský", ale také knihu ve vazbě kožené - safiánové (tj. perské nebo ruské výroby). Tomuto jazyku je dnes nejbližší chorvatština.

Proč etrusko-vandalský? Podle tradiční historie severní Itálii v 7. - 4. století př. n. l. obývali Etruskové (jinak také Tuskové), jejichž kultura měla obrovský vliv na "starořímskou". Jenomže "tysk" ve švédštině znamená “německý”, jute - “Dán” a rysk – “Rus”. Tyski nebo jute-ryski, jsou též Γέται Ρύσσι Lívia nebo Arsi-etae Ptolemaia – jsou to tedy oni legendární Etruskové, původem balto-slovano-germáni. V knižní latině je rčení “Etruscan non legatur” (Etruštinu nelze číst). Ale v polovině 19. století Tadeuš Volanský a A. Čertkov nezávisle na sobě přečetli desítky etruských nápisů díky tomu, že k práci použili soudobé slovanské jazyky.

Řecko-románská větev rustica, tedy téhož panevropského arianského jazyka, pod názvem grego byla dopravena s první vlnou portugalské conqisty do Brazílie, kde se ještě v 17. století katechismus indiánům kmene Tupi-Guarani podával výlučně v tomto jazyce, protože mu rozuměli, ale portugalštině 17. století - ne!

Zvláštní místo mezi evropskými jazyky zaujímá latina. Předpokládá se, že se v tomto případě jedná o uměle vytvořenou jazykovou konstrukci, která vznikla v jižní Evropě z původního rustica za významného vlivu jazyka judeo-helenského (středozeměmořská obecná řečtina), a to ve slovní zásobě i zvukové podobě. Geograficky lze její původ hledat na Pyrenejském poloostrově a v jižní Francii.

Po pádu Konstantinopole v roce 1453 a následném odtržení západní části kontinentu od Byzance pak začala probíhat plošná latinizace všech vznikajících evropských jazyků.

Kdy a proč se původní společný jazyk začal dělit na jazyky národní - nebo řečeno slovy Bible: Kdy došlo ke zmatení jazyků?

Národní jazyky se začínají formovat zhruba od 16. století, i když v některých zemích k tomu začalo docházet i daleko dříve (např. v Čechách). Impulzem k rozvrstvení společného evropského jazyka však nebyl jen pád Konstantinopole, jak se všeobecně tvrdí, ale došlo k tomu daleko dříve: prvotní a nejzávažnější příčinou byla výrazná změna klimatu a morové epidemie ve 14. století. Prudké ochlazení mělo za následek katastrofální dlouhotrvající neúrody v severozápadních oblastech kontinentu a obyvatelstvo postižených oblastí trpělo chronickým nedostatkem vitamínu C; v důsledku toho byly celé obrovské skupiny obyvatel postiženy kurdějemi. Děti, jejichž zuby vypadaly dříve, než stačily dorůst, nedokázaly vyslovit zvuky, na jejichž tvorbě se zuby podílejí, a jejich řečový aparát byl nucen se přestavět pro alespoň trochu srozumitelnou výslovnost nejjednodušších slov. To je skutečná příčina výrazných fonetických změn v oblastech, kde kurděje řádily! Zvuky odpovídající d, t, th, s, z "vypadaly" společně se zuby a od kurdějí oteklé dásně a jazyk nemohly vyslovit spojení dvou souhlásek. O tom mlčky svědčí francouzské circonflexes nad samohláskami. Hlásky tvořené špičkou jazyka, například r, byly nuceně imitovány hrdelními.

Kromě území Francie byla silně postižena výslovnost také na britských ostrovech, v Německu a částečně i v Polsku. Tam, kde kurděje nebyly - v Rusku, Pobaltí, Ukrajině, Slovensku, Čechách, Jugoslávii, Rumunsku, Itálii a dále na jih - fonetika neutrpěla.

Tolik ke zvukové stránce evropských jazyků.

Co se týče slovní zásoby, pak celkový fond všech evropských jazyků (kromě ugrofinských, tureckých a dalších výpůjček) obsahuje v současnosti asi 1000 klíčových slov (nejsou započítána latinizovaná mezinárodní slova 17.-20. st.) patřících k asi 250 společným kořenovým skupinám. Slovní zásoba na základě těchto kořenových skupin pokrývá prakticky vše nezbytné pro plnocennou komunikaci, včetně všech dějových i stavových sloves. (Kdyby tohle věděl L. Zamenhof, nemusel vynalézat esperanto: bylo by bohatě stačilo oprášit rustico.)

A tak můžeme shrnout, že (nehledě na množství dialektů vzniklých v době po morové ráně a kurdějích ve 14.-15. století, které se staly základem řady současných evropských jazyků) ještě v 16. století se na celém území Evropy mluvilo společným jazykem, kterým s největší pravděpodobností bylo rustico (a nikoli hovorová latina).

V Encyclopedii Britannica najdeme také úžasnou analýzu jazyků, která popisuje situaci, jak ji viděli jazykovědci v 18. století.

Současné románské jazyky - francouzský a italský - jsou v ní zařazeny k barbarskému gótskému jazyku (góthic), jen trochu "zušlechtěnému latinou", přičemž se hovoří o jejich úplné analogii s gótským.

Jako španělský jazyk (castellano) encyklopedie nazývá prakticky čistou latinu a porovnává ji přitom s "barbarskou" francouzštinou a italštinou. (Vědí o tom současní lingvisté?)

O německém či o jiných jazycích germánské skupiny, chápaných dnes jako příbuzné gótskému, a tím spíše o jakékoli příbuznosti angličtiny ke gótskému jazyku není v encyklopedii konce 18. století ani zmínka!

A jak je to tedy s angličtinou?

Vlastní anglický jazyk tato encyklopedie totiž pokládá za syntetický, který do sebe pojal řečtinu i latinu i předchozí anglo-saský jazyk (přitom spojení s již od počátku 16. století existujícím saským dialektem německého jazyka zcela ignoruje!)

Je známo, že v Anglii byla ve 12. - 14. století oficiálním státním jazykem francouzština a před tím to byla latina. Angličtina se na britských ostrovech stala oficiálním jazykem až v roce 1535, francouzština ve Francii v roce 1539.

Důležitá fakta nám v tomto ohledu nabízí Velký oxfordský slovník (Webster). Kromě tradičního výkladu a etymologie je každé slovo doprovázeno i datem, kdy se poprvé objevilo v písemných zdrojích. Slovník je bezpodmínečně uznávaný, přestože množství dat v něm uvedených je v rozporu s dnes přijímanou verzí světových dějin. Zde jsou některé termíny:


Untitled.png


Dobře je vidět, že celý "antický" cyklus se v angličtině objevil v polovině 16. století, stejně jako samotné pojetí starověku: například Caesar v roce 1567, August 1664. Přitom o Angličanech nelze říci, že by byli lhostejní ke světové historii. Naopak, Britové byli první, kdo začal studovat starověk na vědeckém základě. Avšak objevení se pojmu "Zlatý věk" nebo základních pojmů klasické antiky jako Vergilius, Ovidius, Homér nebo Pindaros až v roce 1555, hovoří o tom, že dříve byla tato jména Angličanům neznámá.

Pojmy vážící se k islámu, se objevily v 17. století. Pojem "pyramida" uprostřed 16. století. O prvním astrologickém katalogu Ptolemaia Almagest, který je základem současné chronologie, začalo být známo až ve 14. století. To všechno je v příkrém rozporu s tradiční historiografií!

V tomto slovníku je však i řada daleko prozaičtějších pojmů, které jsou pro anglickou historii neméně výrazné. Například je velmi dobře známo, jaké oblibě se v Anglii těší koně a jakou pozornost zde věnují jejich chovu. Derby je něco jako národní poklad. Britská encyklopedie z roku 1771 věnuje celou obsáhlou stať něčemu pro ně tak významnému, jako je podkovářství (“Farriеry”). V úvodu článku se zdůrazňuje, že je to "první odborné shrnutí veterinárních informací o koních existující v té době". Píše se tam o rozšířené negramotnosti "léčitelů" zabývajících se koňmi, kteří často při podkování koně zmrzačí. Přesto se slovo "podkovář" v angličtině objevuje podle Webstrova slovníku až v 15. století, a to ještě jakoby jen vypůjčené z francouzštiny (ferrieur). A tento pojem odkazuje na profesi naprosto nezbytnou pro pohyb koně! A teď si můžete vybrat: buď do doby Henryho Tudora v Anglii nebyli koně, nebo nebyli podkovaní. (Anebo se tam nemluvilo anglicky...)

A ještě jeden příklad. Slovo "chisel" označuje nástroj, bez kterého se neobejde truhlář ani zámečnické řemeslo, a přesto se v daném slovníku objevuje až ve 14. století! Přitom švédské a norské slovo "kisel", které se vyslovuje skoro stejně jako ono anglické chisel, označuje - primitivní pazourkové nástroje. O jakých objevech Rogera Bacona ve 13. století tedy může být řeč, když technická kultura byla na úrovni doby kamenné?

Své znamenité ovce mohli Angličané stříhat až od 14. století a to primitivním nástrojem v podobě železného pásu, kterému říkali "shears" (právě v této době se objevuje toto slovo označující nástroj na stříhání), a ne "scissors" moderního typu, který se stal známým v Anglii až v 15. století!

90 % slovní zásoby současné angličtiny (s výjimkou pozdějších internacionálních slov) tvoří zaprvé slova příbuzná s balto-slovansko-germánskými s jasně související fonetikou i sémantikou, a zadruhé slova, která jsou příbuzná s - opět balto-slovansko-germánskými, jež však prošla středověkou latinizací ("romanizací").



A teď si vezměte, že od druhé poloviny 20. století je snahou především Američanů zaujmout místo základního mezinárodního jazyka!

Vezmeme-li přitom v úvahu, co zde výše bylo napsáno, je docela zábavné, že v anglojazyčných zemích fakticky přenesli pojetí pan-evropského jazyka civilizace z rustica na svůj vlastní - anglický. Oni (jediní na světě!) věří, že civilizovaný člověk se od barbara v kterémkoli místě Země odlišuje znalostí angličtiny, a jsou poněkud zmateni, když zjistí, že to tak není...





Poznámky:

(1) (Faszination Deutsch. Langen/Müller. München, 1993)

(2) ("Thomas Munzer a Martin Luther aneb Počátky účetnictví", Basel, 1970)

(3) (viz například v Encyclopaedii Britannica 1771, v. 2, "Language" se píše, že obyvatelstvo tehdejšího Uherska s hlavním městem Pressburgem, nynější Bratislavou, bylo převážně slovanské)

(4) Origine de Gli Slavi & progresso dell Imperio Loro di Mauro Orbini R. V Pesaro appresso Gier. Concordia, MDCVI



Výtah ze studie Jaroslava Keslera na edgeways.ru.mastertest.ru/public/index.php?doc=61

překlad: Vlabi





Eva Kašpárková10. února 2016 0:39

S tou makedonštinou na severu Řecka to je pravda. Po vyhnání Osmanů připadla Řecku jižní část Makedonie okolo roku 1920 a Řekové začali s terorem o kterém můj děda (z vyprávění mého otce a stále žijících příbuzných) říkal, že Turci byli barbaři, ale Řekové, které podporovali Angláni a Američani byli daleko horší. Proto byla po ukončení 2.WW vyvolána ta nešťastná revoluce a Makedonci zčásti vyhnáni, zčásti pozabíjení bombardováním.
Po 2.WW byly v Řecku stavěny koncentrační tábory pro hlavně Makedonce. Spousta Mekedonců skončila v zahraničí a to díky Stalinovi, který požadoval ponechání otevřených hranic po Titovi. Ten ale poslechl západ a patrně si nechal zaplatit, hranice předčasně uzavřel a tisíce lidí bylo zabito.
Dnes se s příbuznými nedomluvím, makedonsky umí jen generace mého otce, sestřenice a bratranci ne, až do konce fašistické vlády bylo trestné hovořit původním jazykem. Jejich děti už umí jen řecky a anglicky a na nás se loni dívali jako na divné cizince.
Tak končí existence bývalého národa,dnešní Makedonie je jen zbytek velkého národa.
Ještě perlička, loni jsme hovořili i o Albánií a zavraždění 2 turistů tam. Bratranec se dost divil, že by se to stalo na jihu Albánie, tam totiž žijí stále Makedonci a Řekové, i tahle část byla k Albánii připojena dobrodinci z Anglie.
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Následující uživatel poděkoval: Metod J. Sláv, Jozef Stanislav VŠ, p.hanic, slovien, Atamann, samomirus

komentár pod článkom ... 09. čen 2020 21:38 #18296


  • Příspěvky:1253 Obdržená poděkování 2573
  • Avatar uživatele p.hanic
  • p.hanic
  • SUPER SPECIALISTA
  • OFFLINE
  • Karma: 73
4.
Anonymní31. ledna 2016 18:17
*** ten text si žiada opravu prekladu - vengerský znamenalo uherský a nie maďarský
"" A když si uvědomíme, že pod pojmem ??maďarský?? uherský jazyk v Evropě ještě v 18. století byla rozuměna slovenština (3), pak Karel se může jevit jako znalec slávistiky!
(3) (viz například v Encyclopaedii Britannica 1771, v. 2, "Language" se píše, že obyvatelstvo tehdejšího Maďarska Uherska s hlavním městem Pressburgem, nynější Bratislavou, bylo převážně slovanské)
""
А если учесть, что под венгерским языком в Европе еще и в XVIII в. понимали словацкий язык, то Карл V вообще оказывается тонким славистом!
(См. например, Британскую Энциклопедию 1771 г., v. 2, “Language”. Население тогдашней Венгрии со столицей в Прессбурге, нынешней Братиславе, было преимущественно славянским.)
---***
Axiómy existencie etník - zákonitosti etnogenézy - zákonitosti mentalizácie

1.) V minulosti existovali len tie etniká, ktoré sa vlastnou kultúrnou činnosťou dopracovali k tvorbe vlastnej etnickej hudby v materinskom jazyku.

2.) Tvorba každého autentického skladateľa v minulosti vychádzala principiálne z vlastnej hudby , tancov a piesní etnika v ktorom skladateľ vyrastal.

Pátrajte po etnickej hudbe a dopátrate sa k existujúcim etnikám .
V inom podaní: Kde nebolo folklóru, tam nebolo etnika, tam nemohol byť iný materinský jazyk, než v akom sa pestoval folklór...

Odpovědi
1.
Vlabi31. ledna 2016 18:29
Děkuji za upozornění.
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Následující uživatel poděkoval: Metod J. Sláv, Jozef Stanislav VŠ, slovien

MENÁ ako dôkaz našej PREEXISTENCIE !!! 21. čen 2020 23:26 #18321


  • Příspěvky:4891 Obdržená poděkování 7335
  • Avatar uživatele Dušan
  • Dušan
  • SUPER SPECIALISTA
  • OFFLINE
  • Karma: 86
Prišlo majlom. Fajn, že si názvy vôbec niekto všimne.

Myl.jpg


Voda.jpg


Vlk.jpg


ZdislavaHolkov.jpg
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Následující uživatel poděkoval: Metod J. Sláv, p.hanic
Vygenerováno za 0.187 sekund


Copyright © 2013.Ramiannka All Rights Reserved.