www.ozzsv.sk/domain/ozzsv/files/sv201109.pdf
SLOVANSKÁ VZÁJOMNOSŤ, Ročník XI. číslo 3. september 2011
(s.32-33)
Ukradnutý skladateľ
Jana Časnochová-Vrzalová
V tomto roku si celý hudobný svet pripomína 200. výročie
narodenia a súčasne aj 125. výročie úmrtia geniálneho hudobného
skladateľa a klavírneho virtuóza Franza Liszta. Spomienkové
koncerty sa konajú na celom svete, nielen u našich susedov
v Rakúsku, Maďarsku, Nemecku, ale aj vo Francúzsku, Poľsku, USA
32ap. a i u nás na Slovensku. V širšej verejnosti je ale málo známy
jedinečný objav, že Franz Liszt bol s najväčšou pravdepodobnosťou
slovenského pôvodu. Ide nielen o mimoriadnu významnú kultúrnu
záležitosť pre náš národ, ale aj o najvýznamnejší objav slovenskej
muzikológie v posledných desaťročiach, o ktorý sa zaslúžil náš
vynikajúci bádateľ Dr. Miroslav Demko a preto sa po piatich rokoch
opäť vraciame v našom časopise k tejto významnej osobnosti a to
z pohľadu autorky článku..
V našich zeměpisných šířkách se dá ukrást ledacos, dokonce
i hudební skladatel. A ne ledajaký – dokonce světově proslulý Franz
Liszt! Dovolím si tvrdit, že valná část světové veřejnosti, která má
byť jen nějaké povědomí o vážné hudbě, je dosud přesvědčena, že
jde o Maďara. Této smyšlence nahrává skutečnost, že Maďaři
uvedeného skladatele dál bezostyšně vydávají za svého a pranic jim
nevadí ani taková „drobnost“, že neuměl maďarsky stejně jako jeho
rodiče, nýbrž mluvil slovensky. Jak je známo, a současné dění v
Maďarsku to jen potvrzuje, Maďaři se nikdy nesmířili se závěry
Trianonu po první světové válce a ve snaze zvrátit kolo
dějin, neváhají využít ani jméno F. Liszta. Do značné míry jim v tom
pomáhá nejen chabá propagace skladatele, ale také fakt, že cizí
jazyky (například ruština – věngr – Maďar) přesně nerozlišují pojmy
maďarský a uherský. Přitom označení Uher automaticky neznamená
Maďar, jelikož pod něj lze zařadit Rusíny, Slováky, Chorvaty a další
národy, žijící v někdejším mnohonárodním Uhersku. A právě v tom
spočívá klíčový problém určení identity F. Liszta. Ve své knize
příznačně nazvané Ukradený skladatel, o tom podrobně píše známý muzikolog.
Čtenář se z ní doví mnoho nového nejen z hudebního života
tohoto génia not, ale také o jeho literární tvorbě. Pro řadu z nich bude
zajisté obrovským překvapením, že Liszt byl rovněž bojovníkem za
práva Slovanů. Kupříkladu zpracoval životopis F. Chopina, což je
(s.33)
podle Demka důležitým důkazem o Lisztově slovensko-slovanských
kořenech. „V daném případě je potřebné hovořit o Lisztově vážné
motivaci, tedy o snaze propagovat slovanského skladatele Chopina a
světu dát na vědomí, že slovanské tradiční umění není
pouze ‚nějaký folklor‘, ale že má hluboké kořeny v evropské kultuře
a historii.“ Demko dále zdůrazňuje, že pokud by Lisztovo nitro, jeho
duše nebyly spřízněny se slovenstvím, nebylo by možné literárně
zpracovat tak hluboké myšlenky a souvislosti, jako to učinil právě on.
Je velká škoda, že jen úzkému okruhu znalců je známo, že Liszt
byl zastáncem mírových řešení konfliktů a že pod pojem Bohémové
zahrnoval rovněž Maďary a Cikány, jež vnímal jako nová etnika,
která přišla do Uherska. Uhry-Slováky pokládal za původní
obyvatele. Lze se tedy divit, že Maďaři Lisztovo literární dílo nikdy
nepřijali a mlčí o něm?
Ostatně je to vůbec možné v zemi, v níž krajní pravice v podobě
Jobbiku posílila? Tato konzervativní, nacionalistická a euroskeptická
strana se netají představami o změně stávajících hranic na úkor
sousedních států. Požaduje „přehodnocení“ trianonské mírové
smlouvy, na jejímž základě přišlo Maďarsko o rozsáhlá území, která
připadla sousedním zemím.Demkova kniha si zaslouží, aby se
dostala do knihoven, na pulty obchodů, aby ji otevřel co největší
počet čtenářů, studoval ji a nad jejím obsahem se zamýšlel. Pokud se
tak nestane, budou určité maďarské kruhy dál zneužívat
lidské nevědomosti k propagaci svých cílů, které mj. znamenají i
“přehodnocení“ výsledků první světové války.
Co nejširší veřejnost by měla vědět, že názorové koncepce hlásané
F. Lisztem, třebaže zapadly v zapomnění, nacionalisté znovu a znovu
křísí, což končí válkami, jež Liszt správně předvídal. Tím, že se
nepřidal ke Kossuthovi a nepřijal za své nacionalistické maďarské
cíle, se zákonitě postavil proti všem nacionalistickým koncepcím
velkých národů, z nichž vzešel také fašismus. Měl totiž před očima
malé bezbranné národy, jakými byli rovněž Slováci. „Jeho politické
(s.34)
názory jsou pohledem skutečného odborníka, který předvídal
důsledky válečných konfliktů. Je třeba vzít na vědomí, že uvedené
postoje se nesetkaly s pochopením,“ píše M. Demko. Pro propagaci
F. Liszta, tedy pro uvedení jeho identity na pravou míru, by
hodně mohlo udělat samotné Slovensko, zejména jeho hlavní město.
V Lisztově době bylo známo, že je ochoten pro své rodné město
Bratislavu (synonymum Lisztova označení) ochoten udělat
maximum. I v posledních letech svého života se o ni zasazoval,
snažil se ji propagovat nejen vlastní přítomností, ale zval sem i svou
dceru Cosimu. Lisztovy návštěvy Bratislavy se staly
policejním problémem, jelikož Slováci (v uherském oděvu) začali
chápat, co osobnost Franze Liszta znamená. Není tedy na čase
konečně splatit dluh města vůči tomuto skladateli a postavit mu
důstojný pomník či muzeum a tak zavřít pusy všem nacionalistům
nejen z Jobbiku a současně tím přispět k důstojné propagaci Slovenska?