Prišlo majlom. Má to logiku...
Naši předkové věděli, že odtržený květ se snaží přežít bez kořenů a tím pádem vysává životní energii z okolního prostředí, čili i z lidí, zvířat a dalších rostlin. Mimochodem, proto se ani léčivé byliny nesušili v obytných místnostech.
Bulharská věštkyně Vanga odmítla přijmout ve svém domě člověka, který jí přinesl kytici květin. "Proč mi nosíš domů smrt?" Zeptala se. Pokud jí někdo chtěl dát květiny, mohl jí přinést květinu v květináči. Vanga říkala: "Utržený květ je symbol smrti, vždyť je zbaven schopnosti žít."
Na Kubě například vidno řezané květiny pouze na hřbitově a policie může uložit pokutu za utržené květiny.
Tradice darování řezaných čerstvých květů k nám přišla spolu s křesťanstvím. Hlavně byzantští kněží vnutili Slovanům tradici krášlit pokoje řezanými květinami. Darovat řezané květiny nebyl tradiční zvyk Slovanů, což potvrzují historické literární prameny.
Zvyk věnovat kytice řezaných květin se pojí mimo jiné s oslavou narozenin, ke které obvykle patří i dort a svíčky. Zvyk sfouknutím svíček nám byl rovněž vnucen. Sfouknutím svíčka přitom oslavenci ubírá na životní síle! Vždyť hořící svíčka symbolizuje plamen života, a naopak smrt se často popisuje slovy "až tvá svíčka dohoří" ...