Nepoznaná História

Main Menu

Login Form

paypal

  • Currency:
  • Amount:

Counter

01907146
Today
Yesterday
This Month
All days
134
120
5604
1907146
Vítejte, Host
Uživatelské jméno Heslo: Pamatovat si mne

Téma: História našich predkov

História našich predkov 03. čen 2019 00:31 #17156


  • Příspěvky:4892 Obdržená poděkování 7337
  • Avatar uživatele Dušan
  • Dušan
  • SUPER SPECIALISTA
  • OFFLINE
  • Karma: 86
Mrkol som na Slovenov a tam som sa dozvedel, že erjbákom hovoria "Kelti" a navyše vraj prišli dáávno pred svojimi staršími mutačnými "bratrancami" R1a toť do EU.. Lebo to hovoria anglosax zdroje...

sloveni.forumsk.com/t56-topic#3294

" Ako vidíš, z juhu, cez Anatóliu prišli z Eurázie najpv predkovia Keltov, nositelia aploskupiny R1b.
Tvrdia to seriózne články, (DNA study reveals third group of ancient ancestors of modern Europeans; zdroj: www.theguardian.com/science/2014/sep/18/...-europeans-dna-study) kde sa píše, že
„The findings suggest that the arrival of modern humans into Europe more than 40,000 years ago was followed by an influx of farmers some 8,000 years ago, with a third wave of migrants coming from north Eurasia perhaps 5,000 years ago.....
....The modern English inherited around 50% of their genes from early European farmers, 36% from western European hunter-gatherers, and 14% from the ancient north Eurasians.“
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Následující uživatel poděkoval: Metod J. Sláv

Kljosov DNA Čechov a Slovákov 03. čen 2019 14:10 #17157


  • Příspěvky:1253 Obdržená poděkování 2573
  • Avatar uživatele p.hanic
  • p.hanic
  • SUPER SPECIALISTA
  • OFFLINE
  • Karma: 73
Dušan napsal:
Mrkol som na Slovenov a tam som sa dozvedel, že erjbákom hovoria "Kelti" a navyše vraj prišli dáávno pred svojimi staršími mutačnými "bratrancami" R1a toť do EU.. Lebo to hovoria anglosax zdroje.......“

"...podle svého původu jsou Češi nejméně Slované ze všech Slovanů, jelikož v jejich DNA pochází velká část ze západní Evropy...."

DNA genealogie díl 1.: Češi jsou svým původem nejméně Slované ze všech Slovanů

DNA versus lingvistika
Americký profesor a ruskými a sovětskými kořeny upozornil, že je třeba být při čtení jeho analýz pozorný, jelikož v nich se hovoří o původu lidí. Nikoli o lingvistické stránce definice slovanství. Lingvistika definuje Slovany jako ty, jež hovoří slovanskými jazyky. To jsou v případě Čechů i Slováků oba národy ve stejné míře.
„Vidíme, že Češi jsou na základě svého původu méně Slované než ostatní. Principiálně ale jsou Slované ti lidé, kteří hovoří slovanskými jazyky. V tomto případě i Češi i Slováci hovoří těmito jazyky. Proto z pohledu lingvistiky jsou oba národy slovanské stejnou měrou. Jedná se o Západní Slovany.

cz.sputniknews.com/nazory/20190124902356...dy-anatolij-kljosov/
....
cz.sputniknews.com/ceskarepublika/201906...-kljosovem-o-nasich/

kljosov-DNA-Slovanov-sputnikCZ.jpg

DNA strom haplotypů Čechů a Slováků rodu R1a
Poslední úprava: 03. čen 2019 14:11 od p.hanic.
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Následující uživatel poděkoval: Metod J. Sláv, samomirus

ľadovec končil na poľskej strane Tatier 09. srp 2019 20:05 #17291


  • Příspěvky:1253 Obdržená poděkování 2573
  • Avatar uživatele p.hanic
  • p.hanic
  • SUPER SPECIALISTA
  • OFFLINE
  • Karma: 73
p.hanic napsal:
Ťaženie Vandalov bola "fiktívna vojenská akcia", jej reálna podoba bolo ťaženie Ordy 14.-15.-storočie podľa NCH.

To "sťahovanie" našich predkov bude ešte viac problematickejšie po týchto vedeckých dôkazoch:

1.) Odkiaľ pochádzajú stromy?
DNA - stromov podobne, ako ľudí má svoje stopy v minulosti.
"Kde sa počas poslednej doby ľadovej udržal les,
tak tam sa mohla udržať aj zver.
Kde bol les a zver, tak sa mohol udržať aj človek"

Posledná doba ľadová skončila cca pred 14.000 rokmi. *začala pred zhruba 40.000 rokmi

2.) Boli sme pred 1000 rokmi jedna veľká rodina?

3.) Prakticky 80% dnešnej populácie Slovákov mala na území dnešného Slovenska
predkov už pred 8.000 rokmi! - napísal Doc. Ferák

- tak aké sťahovanie národov v 6.-tom storočí!

1.+ 2.+ 3. nám dáva reálny obraz o chronologickom ohraničení našej minulosti... boli sme tu "odjakživa"...


Woher die Bäume nach der letzten Eiszeit kamen , 20. Juli 2010, 16:55

proxy.imgsmail.ru.jpeg

Baumarten-Rückwanderung nach der letzten Eiszeit am Beispiel der Fichte: Sie besiedelte die Alpen nach der Eiszeit vor allem von Osten her.
Rekonstruierte Wiederansiedelungeschichte einiger Baumarten muss teilweise neu geschrieben werden
derstandard.at/1277338546323/Forscher-ve...etzten-Eiszeit-kamen

Alle Europäer sind seit 1.000 Jahren eine einzige Großfamilie,12. Mai 2013, 15:15
DNA-Analysen zeigen den von Rechenmodellen vorhergesagten hohen Verwandtschaftsgrad

Washington - Alle Männer und alle Frauen, die vor 1.000 Jahren in Europa gelebt und Kinder in die Welt gesetzt haben, sind laut einer aktuellen Studie mit ziemlicher Sicherheit Urahnen jedes einzelnen heute lebenden Europäers. Forscher der Universität Kalifornien in Davis haben das Erbgut von mehr als 2.000 Personen aus 40 europäischen Ländern, darunter 14 Österreichern, untersucht, um ihre Verwandtschaftsbeziehungen zu erkunden. Ihr Ergebnis: Die Leute sind quer durch den Kontinent erstaunlich nahe verwandt, berichten sie im Fachjournal "PLoS Biology".

derstandard.at/1363710454641/Alle-Europa...einzige-Grossfamilie


4.) Europäer waren vor 1000 Jahren laktosetolerant, 23. Jänner 2014, 23:00

Zürich - Genetische Studien deuten darauf hin, dass vor 5000 Jahren nur 27 Prozent der spanischen Bauern und fünf Prozent der skandinavischen Jäger und Sammler Milch verdauen konnten. Wann aber kam es zum Anstieg der Laktoseverträglichkeit auf heutiges Niveau? Schweizer Forscher berichten im Fachblatt "PLOS One", dass Mitteleuropäer bereits vor 1000 Jahren Milchzucker ebenso gut verdauen konnten wie heutige Europäer - also früher als gedacht. Grundlage der Studie waren Analysen von DNA, die rund 1000 Jahre alten Zähnen aus Deutschland entnommen wurde.

derstandard.at/1389858061987/Europaeer-w...hren-laktosetolerant

V tomtéž středověku Vikingové kolonizovali Grónsko: 3000 obyvatel opustilo svoji zemi, když po „středověkém teplém období“ přišla „malá doba ledová“ (od poloviny XIV. do poloviny XIX. století).
...
Můžeme tedy říci, že člověk není zodpovědný za globální oteplování?

Samozřejmě, že ne. To by člověk musel být jiný silák, aby dokázal ovlivnit klima! Je to nemožné, je to jako říkat, že člověk může zastavit zemětřesení. Je nemožné zastavit zemětřesení, stejně jako je nemožné změnit podnebí.
...

www.protiproud.cz/politika/4577-petice-i...i-mozna-i-prijde.htm
Poslední úprava: 13. pro 2019 22:07 od Ramiannka.
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Následující uživatel poděkoval: Ramiannka, Dušan, Metod J. Sláv, samomirus

História našich predkov 09. srp 2019 21:19 #17293


  • Příspěvky:4892 Obdržená poděkování 7337
  • Avatar uživatele Dušan
  • Dušan
  • SUPER SPECIALISTA
  • OFFLINE
  • Karma: 86
Tož súhlas - ale indície naznačujú, že tí sráči teraz už vedia - asi nie zastaviť zemetrasenie - ale ho spôsobiť a prípadne aj trochu zmeniť počasie...bodaj by to bola len konšpiračka jedna hnusná.
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.

ZNIEV 07. pro 2019 09:29 #17650


  • Příspěvky:180 Obdržená poděkování 419
  • Avatar uživatele samomirus
  • samomirus
  • VIP EXPERT
  • OFFLINE
  • Karma: 30
ZNIEV

Zň o v. Takto nazývam úhľadné, šefraníkmi a
rozsiahlym kupectvom ích vo strižnom tovaru
proslulé v utešenej doline na potoku „V rica“
k polnoci ležiace mestočko turčanské, Slová
kom pod menom „Kláštor“ najznámejšie ;
ponevadž sa tak i v madarčine i latine teraj
šej s odsutím koncovky v totiž „Znyó“ s pri
daným „V á rally a“, zámčok, hradok, menuje ;
čo na to pokazuje, že mestočko toto pôvodné
a najstaršie slovenské méno svoje prijalo od
zámku čili hradu „Z ň o v“ značeného. A sku
točne strmí na skale blízkého vrchu lesnatého
západne od mestečka zámok mena toho, pamät
ný velikou starobylostou a dejinamí svojimi

Podľa dejepiscov Ti mo n a, K at on y, Pe
tr a Révaj a , Jana V a len ti n i ho, blahej
památi farára zňovského na konci 18. a na
začiatku 19. stoletia, Slováka prebudeného, a
iných, jestvoval zámok „Z ň ov“ a bol slavný
už pred narodzením Krista Pána.
Poznať to
a) z darovacej listiny kráľa uhorského, B e la
IV. k Ondrejovi Forg á č o v i znejúcej od roku
1256, kdežto tyto sľová o zámku zmienenom
čítame: „Ad haec idem Magister Andreas in
gentium laborum instantia et solicitudine diu
tarma Castrum T h u r ó cz [t. j. Zňov, jak
dolu nižej uvidíme] m un it is si mu m f e c i t
c on s tr u i, in Nostro Dominio semper per
mansurum, ubi se quam plurimi Nostrorum ad
tuitionem propriam poterant collocare, quod sibi
similiter ad maxima fidelitatis indicia reputamus.“
b) zo slov p. P. Révaya: „Castrum Thurúcz
apud veteres illíus aetatis eo quoque nomine
clarnm habebatur ; c) z peniazov na dvore do
tknutého farára kláštorského r. 1801 a pod
hradom „Z ň ov o m“ na strane k mestečku r,
1787 nalezených. Prvší mal nápis na jednej
strane: Ti. C la u dius Caes a r. Aug. I m
p e rator ; na druhej strane

Lib e r t as Aug u sta; i zdá sa, že peniaz tento zostal tu
po vojsku rímskom, „Z ň ov“ obliehajúcom:
už ale vieme že Claudiu s císar rímský zo
mrel r. 54 po Kristu, ked apoštolovia evange
lium zvestovali. Druhý peniaz zcela neznámy
nalezený bol v hrnčoku medennom, na jednej
strane vypuklý na spôsob gombika so znakom
podobným mesíacu a zvieraťu. Tretí peniaz
též našli u rečeného p. farára 1806, s menom
Li c i n i a P. a s obrazom Joviša čili latinské
ho Paroma ; napís na nom bol: J o v i S er
v a to ri. František Po m e y udáva podobný
obraz na druhom meste. Z dejepisu rímského
vieme, že Pub li u s Li ci ui u s Valeria
n us a Publius Lic in i ú s Gallienus, je
ho syn r. 257 za cisárov provolaní boli, čo
všetko velikú starobu zámku „Z ň o va“ po
tvrdzuje.


Lež budsi už zpráva tato dejepisná o sta
robylosti zámku „Z ň ov u“ či kritická či ne
kritická, toľko je isto, že už dávno pred Be
lo m IV. stál zámok tento, a že jak uvedená
zde listina kráľa tohoto dosvedčuje, od Andre
ja F or g á č a v 13. století len rozšírený a v
tej najväčšej miere upevnený, a upravený bol,
aby nie len B el ovi a družine jeho i všetkým
iným spolu s ním na úteku pred Tatarmí po
staveným, ale i budúcim králom uhorským, po
dobným osudom stíhaným silné a bezpečné ú
točište poskytoval, jehožto stopy a zostatky
v podobe veže na mieste vysokom, „Zňov“
menovanom, jakožto pamiatka statočnosti F or
g a č ov s kej až podnes sa nachodia. Polo
vicu totíž zámeckej tejto budovy podpierajú
v rovnej čiare dve osobitné, od východu a zá
padu vedené, zrutné staviská. Tyto pre B e
l a IV. urobené strašné prístavby i nezkusené
oko rozozná, kdežto ostatky prvotného, od ná
rodú í teraz „st a rým z am ko m“ zvaného,
hradu vždy viac so zemou a pieskom rovna
jú sa.

Ponevádž opetne zmieňujem sa o pamätnej - z
ohľadu na Kláštor a zámok jeho - listine Be
l a IV., nebude snad od miesta, podám-li ju
tuna v úplnom jej zmení. Andrej Forgáč,
jako z listiny vysvitá, žiadal od B e la IV.
aby mu istú zem, G y me s zvanú daroval,
kto
rá na blízku zeme jeho kúpenej a meno Gym
nesúcej ležala, a na ktorejto poslednejšej už
bol i zámok vystavil až podnes tak menovaný.
Král uváživší zásluhy F org á č ov i o neho
samého i o vlast celú, vyplnil žiadosť jeho ná
sledujúcou listinou: „Bela Dei gratia Hungariae
Dalmatiae, Croatiae, Ramae, Serviae, Galliciae,
Lodomeriae, Cumanorum Rex. Omnibus, ad quos
praesens scriptum pervenerit, Salutem in eo,
qui Regibus dat salutem. Regalis liberalitas se
liberalem exhibens, universis sua dona distri
buit in subditos, tanto munificentiora in devo
tis, quanto per experimenta virtutuum ad fideli
tatis opera suos agnoverit promptiores. Ad
universorum igitur notitiam harum serie volu
mus pervenire, quod accedens ad Nostram prae
sentiam Magister Andreas filius lvánka, fidelis
nos!er nobis humil,ter supplicavit, ut terram
quandam Gyu es nomine pro pe terram ipsius
emptitiam, quae Giim dicitur, ubi castrum fieri
procuravit, existentem, sibi conferre, ex pleni
tudine gratiae Nostrae, solta gratia dignar a ur.
Nos itagne, qui gestis digna rependimus, qui
fidelium Nostronum merita instis proemiis com
pensanus, eiusdem Magistri Andreae servitia.
ut aliis in exemplum lieriut, ad animum duxi
mus revocanda. Interque quidem erat, inter om
nia ipsius servitia práecellentius, et quod prae
ferentius referamus. Cum enim in Saijo Nubis
et Nostris ex Divina, ut credimus, uitione gra
vis instaret persecutio Tartarorum
et equus noster, cui insidebamus, ha traheret, quasi fes
sus, idem Andreas nempe Forgács ex speciali
fidelitatis ardore, quantum in ipso erat, No
stram suae praeponens salutem, equum quem
habebat agilem et velocem nobis tradidít. li
bera voluntate, ipso et fratre suo peditibus de
relictis. In quo casu frater eius per Tartaros
exstitit interemtus. Ad haec ídem Magister An
dreas ingentium laborum instantia et solicitu
dine diuturna C a str u m Th ur ó cz munitis
si m u m f e c i t c on s t r u i in Nostro Dominio
semper permansurum, ubi se quam plurimi Ko
strorum ad tuitionem propriam poterant collo
care, quod sibi similiter ad maxima fidelitatis
Indicia reputamus. Haec igitur et alia fidelita
tum ipsius merita, quae disserere per singulum
longum esset, tota benignitate pensanles, ut i
psíus exempli similitudine, caeteros ad fidelita
tis opera promptius accondamus, petitionis ip
sius hac in parte favore debito duximus con
cedendum
Dalum per manus Magistri
Smaragdi Praepositi Aibensis Aulae Nostrae
Vice-Cancellarii dilectí, et fidelis Nostri. Anno
Domini 1256, Regiminis autem nostri Anno 21.
Čo Belo IV. o vyslobodení svojom z
nebezpečenstva od Tatarov jemu hroziaceho
skrze Andreja F o rg á č a v listine svojej vy
pravuje, to i u vsetkých dejepiscov uhorských
verne nám podávané nachodíme. Oni rozprá
vajú, že ked bol Belo IV. u Šajova na hlavu porazený,
vo ktorej bitke též mnoho hrdi
nov a predných zeme padlo, jedine telmi svo
jich verných krytý, medzi ktorými i Andrej
F o r g á č s bratom svojim sa nachádzal, ušiel
preodený istej smrti. Tatari už už doh
ňali kráľa prchajúceho a kôň jeho uhonený už
už klesat počal pod ním: tu prikvapí k nemu
F o r g a č Andrej a zoskočiv z paripy svojej
ešte dosti jarej, odovzdá Ju B e l o v i sám i s
bratom svojím pešky vrhnúc sa na krutých stí
hatelov. Andrej z krvavého tohoto boja ušiel
jakosi so životom, ale brat jeho v ňom zahy
nul. Na koni tom dorazil B e l o do Turca a
uchýlil sa na zámok „Zňov“ i „Turec“ reče
ný, ktorý postávený na veľmi bezpečnom me
ste zdal sa Belovi k ochrane jeho zcel prí
hodným. Aby však zámok tento už v edy
starý a pamatny dôstojným a nedobytným sal
sa útočišiom kráľa i jeho obhajcov: dal ho A.
Forg á č , na dôkaz svojej nezvratnej vernosti
a oddanosti ku kráľovi, z čiastky opravit, z
číastky rozšírii, sveladiť a premocne upevnit.
Z počiatku mal úmysel kráľ B e l o z hra
du „Zňova“ do Polska sa utieci; - ačkoľvek
povesi vypravuje, že ho kláštorčania tajnou ja
kousi lesnou cestou vyprovádzali do Moravy a
do Čiech až k červenému kameňu
na hraniciach Uhorska sojdúc sa s vojvodom
polskym Bolesla v om zaiom svojím i mat
kou jeho G r i m is av o u 1 s dcérou svojou,
tým istým osudom stíhanými a pritulku hľada
júcimi, navrátil sa s nimi a uchránil ích na
Zňove.
Tu sa B e I o v i též narodila roku 1244
dňa 27-ho ľadna, dcéra, ktorú na pamiatku
prvej M a rg e t ky sosnulej, M arget o u kr
stii dal, a božiej službe venoval.
Ked si bol Belo IV. na „Z ň ov e“ od
počinul, odobral sa odtialto najprv do Preš
porku, v predošlých rokoch od Ja na , opata
Pili s š k é ho k bezpečnosti kráľa ohradeného
a opevneného: kráľovnu ale Mariu s dvoj
ročným synáčkom svojím Štefanom a s kost
mi sv. kráľa Štefana i pokladmi mnohých ko
stoľov predoslal do Šp litu v Dalmacii, sám
konec vecí v Uhrách očakávat chtejúc, z Preš
porku ale, od Fridricha vojvody pozvaný súc,
do Hamburgu odišol, kdežto sa s M a rí o u
i so synom svojim Štefanom shľadal. Čo
sa dalej udalo, vypravuje dejepis.

Lež jako už z listiny kráľa B e l a IV. i
zo svedoctví uhorských dejepiscov vyrozumeli
sme, menoval sa zámok klaštorský za drevných
dob tiež „Castrum T h u ró cz“, hrad „Tu
rec“ a mnohí podnes domnievajú sa, že z
hradu tohoto pôvod svoj vzal rod T hur o
c zí o v s k ý , za dávných dob po celom Uhor
sku veleslavný. Počiatok tohoto názvu zám
ku klaštorského rozlične vykládajú. B on b a r
dí a B e l vravia, že meno „Turec“ dostal
zamok od potoka, ktorý v horách piargských
vyvierajúc, proti prirodzenému behu nie od
severu k juhu ale naopak od juhu k severu
celým Turcom sa ubierá a u Vrú to k do
Váhu padá. Dľa iných nazýva sa zámok
tento „Turcom“ od Tura alebo Th u dru
dza, kráľa sarmatského, súvekého Aug us to v i
a T i b e r i o v i , cisarom rímským, ktorýžto
vraj následkom rozpadnutia ríše svojej pokorený
súc, bezpečné našiel útocište na starom zámku
„Z ň o ve“, zo všetkých strán horamí obkľú
čenom, a upevniac ho dokonale zčiastky o
pravením, zčiastky vybudovánim nových hra
deb dokola, snažil sa úsilne utvrdit kráľovstvo
svoje. Vypravuje sc o ňom dalej, že bol kra
jiny turčianskej opravitel a že i hlavné mesto
Tnrca „E b u r u m“
zvané múrmi obohnal, ja
kož i to, že starost velikú na to vynaložil,
aby vody semo tamo ešte vystupújuce náležitý
zpád a prietok do Váhu dostaly. Pre túto pa
mätihodnú učinnosi a podnikavosť že potom
hrad, potok i krajina „Tu r e c“ podľa kráta
Thud r u d z a na vnané boly sú.

Zakláda-lisa výklad tento názvu „Turec“,
zámku, potoku i stolicí spoločného, jakož i u
dalost vypravovaná na cistej a úpluej pravde
dejepisneej, tažko je doličovai. Lebo o na
šich krajoch slovenských niečo jistého z dob
Augustových a Tiberiových písai, je vecou ne
možnou, nemožnejšou zaiste, neželi z útrob ne
botyčného Kriváňa vyniest na svet všetky po
klady zlata a sriebra. Čí snad Thu dru dz zde
uvedený nenie ta istá historieká osoba, ktorú
p. Slavomil Čeka n o v i č - In tibus v dielku
svojom „Stav a deje národův na zemi uhorské
bydlících“
nazvanom na strane 38., pod menom
kniežata kvadského V a nn ia (Bannia) z rodu
Tu trudov uvádza, ktorého Tib e ri us po
svrhnutí K a tv a ld a nástupca Mar o bud a na
priestole markomanskom ľudu jeho na rozkaz
cisára toho medzi riekama Moravou a Váhom
usadenému za kráľa ustanovil ? Nový tento kráľ
kvádský, píše o nom Čekanovič - In ti bus
Rímanom oddaný a od nich podporovaný vý
bojne si počínal a svojeho panstva hranice z
jednej strany rozšíril až za Hron, s druhej ale
vládnul i za riekou Moravou nad Markomany ,
jestli však celými Čechami panoval alebo len
juhovýchodnou čiastkou, to pre nedostatok ur
čitých o tom zpráv s istotou udať sa nedá.
Ale týmto panstva svojho rozširováním a sča-|
tove k pomoci premoženým a k postrachu ví
tazom, kedby v okres rímský vstúpiť obmýšľali.
V a n n i us shromaždivši medzi tým pechotu z
vlastných poddaných a jazdu z Jazygov sarmat
ských
vrhnul sa do pevnosti s tým úmyslom,
čo najdalej o veľa silnejšíemu nepriat ľovi vzdo
rovat. Ale Jazygovia dlhým obľahnutím netr
pezliví, nepriateľa počali v šírom poli napádať,
čo dalo príčinu že V a n n i us z pevnosti vy
kročiac r. 5 1 po Ch. bitku sviedol, v ktorej
byvší porazený a ranený utiekol sa na podu
najské ľode Rímanov, ktorí ho prijali a spolu
i s ľudom jeho v Pannonii osadili, panstvo ale
nad ríšou jeho Van gi o (Bankio) a Sido (Syt)
medzi sebou rozdelili.
Jako sme videli odvodzujú niektorí zá
mok, potok i krajinu „Turec“ od Thu dru
dza ; ale odvodenie toto je veľmi neisté. 0
mnoho prirodznejšie je odvodenie mena zám
ku „Z ň ov“ od zn e n ia totiž ozveny (echa),
ktorá práve na tom mieste, kde starý hrad sto
jí, sa nachodí. Ale povážime-li že zámok klá
štorský nazýva sa nielen „Z ň ov“ od z n iet
s koncovkou ov, ktorú Madaria u vyslovováni
i písaní slovanských vlastných mien s odsutím
v s dlhým alebo i krátkým o nahradzujú (ja
ko: Beckó m. Beckov, Bolessó m. Bolešov,
Facskó m. Fačkov, Hricsó m. Hričov, Kukló
m. Kuklov, Púchó m. Púchov, Szúlyó m. Sú
lov atd. a vo množnom počte: Adamócz m.
Adamovce, Ardanöcz m. Ardanovce, Bogdanácz
m. Bohdanovce Kochanácz m. Kochanovce, Szo
kolócz m. Sokolovce atd.) ale spolu i „Turec“ ;
povážime-li dalej, že Slovania starí t u r a čili
býka bnd jakožte boha, bud jakožto obraz si
ly a plodností jarej ctili ano i osobytný hod
čili slavnost pod menom turice výročne mu
svätili, ktorýžto název až podnes vedľa letníc
najme pod Tatrami na kresťanské svatodušnie
sviatky prenesený sa zachoval ; a že konečne
„T ur e c“ len zmenšovacie slovo jest od tú
ra: či nenie pravde podobné, že i zámok klá
štorský čili radšej vrch, na ktorom stojí „Z ň ov“
i „Turiec“ preto sa menuje, ponevač na vr
chu tom kedysi pred veky sľáva a čest boha
Túr a znela, ku ktorej nielen Turčania ale i
druhí Slováci súsední cez hory, alebo i cesta
mi podzemnými, jaká mala byt medzi Turcom
a Trenčanskom menovite Rajcom, sem prichá
dzali. Odvolávám sa tu na svedoctvo Šafarí
kovo v „Starožitnostíach“ jeho vyslovené. Na
str. 51 dílu I. vraví ! Skandinavský Ty r (Mars)
byl u Slovanův pod jménem T ur a slaven, od
kudž i svátky t u r i c e podnes u Slovákův na
letnice obrácené.“ Na st. 407 povedá: „Slův
ko Tur u Slovanův znamená nejen býka (tau
rus, bivol) ale i Boha války : od onoho bez
pochyby pošla jména krajův, měst, hor a do
lim, jako Turec, Tur o pol e atd., od to
stím dlhého vládarenia svôjho zpyšniac Vannus,
poddaných svojich proti sebe popudil, čeho
použijúc starý V i bill (Vybil ?) - pozdvihnul
pomocou germanských Ly gi o v a synov Van
niovej sestry V an g ia i S i da, vojnu proti ne
mu. V an niu s zlý pre seba výsledok valky tejto
očakávajúc, uchádzal sa zas u císara K la u di a
o pomoc. Ale Klaudius tak jáko driele
1 i b e ri us radosť majůc nad nesvornostou
Nemcov, jemu jedine, jestli by bol vyhnaný,
istého utoěišta prislúbil, spolu ale též rozkaz
vydal námestnikovi pannonskému P. A tt e li
o v i H is t r o vi, aby s rímanskou legiou a
sobraným pannonskými zástupy stál na poho hoto u
Slovákův jméno letnic tu rice.“ Konečne na str. 555 dokláda:
„Se jménem od tura pošlým, u Staroslovanův nad míru oblí
beným, srovnej Tura vlast Toropecká, Turec
stolice v Uhrach, Turopole župa v Chorvateoh
a preveliký počet osad v Rusku, v Polšie atd.
- T ur v Kieve ctěn býval jako Pri a pus.“
Krok II 381. Alebo snad ctenú bol na „Z ňo
v e, Bôh pohostinstva Rade ga st s hlavou
tnrou (podla Hanuša) na prsoch tým spôsobom,
že sa mu pri znení chvalozpevov a modliteb
živý túr alebo k r a va (podobne symbol ja
rej prírody) obetovala. Ved vieme, že v kra
lodvorskom rukopise, obzvlášte ale v básni „Čest
mír a Vlaslav o podobnom obetovaní krávy
„bohom spásam“ čili víľazstva, zretelná zmien
ka sačiní. Čítame tam nasledvne

I všede Vojmír na ručie konč,
proletě lesy jeleníem skokem
tamo v dúbravu na dráhu k skále ;
na vrše skaly zanietí oběť
bohóm svým spásám,
za vícestvie v zadech za vícestvie v předě,
jim obětova kravicu bujnú
srst črvená po nie sě lsknieže;
jalóvku siu kúpi ot pastuchy
v úvale tam u vysokej trávě,
dada za ňu kóň i s uzdú.
Plápoláše obět;
i blíží se voji k úvalu,
z úvala vzhóru v dúbravu
voji ozvučení hlukem,
jdú po jednom, oružie nesúce.
Proknijda koľ oběti, bohóm slávu hlásáše,
i zacházeje, zezvuče nemeškáše.
I kehdy docházéše posleda vojev,
vzskočí Vojmír na svój ručí komoň,
tučné kýty i plece naloží šesti jezdcem za voji


Z obetováním krav „bohom spásám“ v
v úzkom spojení zaiste stojá i tak zvané „ho
dy kravské“, ktoré v Čechách a sice v Ku
nimsku a Rakovnicku okolo sv. Trojice, jinde
ale prvého kvetna slávia sa, jak o tom pán
J. J. Hanuš v bajeslovnom kalendáru slovan
skom na strane 148 - 150 píše. A či ná
zev nemecký zámku i mestočka Z ň ov a „Küh
horn“ venaráža též snad na mienku, mnou zde
o pôvodu dvojítého pomenovanía hradu klá
štorského vyslovenú ?
Panstvo „z ň ov“ Sv. Štefan bol da
roval mnichom na hore Zob or sidlo svoje
majúcim. Belo IV. ale mnichom týmto daro
val pozemky vôkol Soboru ležiace a na Z ňo
ve založiľ prebošstvo premonstratské, B. P. M.
zasvátené, 1252-1253 celé panstvo na tri
čiastky rozdeliac: prepoštovi jednu, mnichom
jepnu a kostelu jednu. Roku 1584 prešlo
prepošstvo toto pričinením Juraja Draskoviča
kardinala, koločského arcibiskupa, do rúk Jesuitov.

Bél vraví, že tu r. 1558 katolíci synody držali.
Kedy sa mestečko „Z ň ov“ kláštorom
menovať počal s istotou udat sa nemôže. Prav
de podobné je ; že meno toto z časov založe
nia bud premonstratského bud jezuitského klá
štora pochádza ; teda bud z roku 1252-1253
alebo z roku 1558. Ale ani to vyskúmat sa
nedá, do ktorého veku pada príznak madarský
hradu „Z ň o va“ „V ár all ya“ podzámok, hrá
dok. Môže byť že menom tým zámok tento
kedysi tak veliký a slavuý naznačovat sa po
čal od toho času, vo ktorom zanikla sláva je
ho a on tým sa stal, čím teraz jest; a to je
tuším vek F e r d in an da I. a Jána Z á p o ly..
Ku konci vysvetlenia tohoto mien zám
ku kláštorského bud mí dovoleno vo známost
uviesť drahým spolunárodovcom, pieseň význa
mnú, pravým duchom vlasteneckým a nezlo
mnou vernosťou ku královi dýchajúcu už hore
uvedeného farára kláštorského V a le n t i n i ho,
ktorá sa nachodí v knihe jeho „Lucubrata o
puscula poetico-historica in unum collecta“ na
zvanej na strane 84 s nadpisom : Cantilena Sla
vica. Sdelujem ju bez všetkej prmeny a tak ja
ko je vo knihe poznačenej vytlačená

Pod Zámkem Klássterskjm, twrdá wlhne Skala,
Králom Sarmatickjm, čerstwj Nápog dala.
Bela sstwrtj s neg pil, teskliwe sa trápil,
K Gágru sa obzjral, Pot z Twári zetíral.
Nebog sa nass Králi, Tatari sa báli,
K Zámku približiti, Čnost nassu skusiti.
Poddanjch máss wernjch, do Wogni spósobnjch,
Tatara zbigeme, Črewa wisnujeme,
S tebú do Morawi, tak každí s nás prawj;
Udatnj pogdeme, bezpečnj budeme.
Pamatug o Králí, čo sme mi wistáli,
Kdiž sme twu Korunu, mali pod 0chranu.
Ukáž Dobrowolnost, Ochrancom Lahodnosť,
Nech nassi Potomci, sú Králom k Pomoci.

Pole l, slovansky
Hymen, dľa íných tež Pollux.
hôh manželstva,
*) L e 1, brat Polelov, bôh lásky, Eros,
dľa druhých Castor.
*) L a da, bohyna krásy a milovania, Krá
sopaní, Venus; mat Lela a Polela. Podľa Po
pova a iných mala Lada ešte i tretieho syna
D i d , D i do a p. rečeného, Anteros. Bandt
kie vypravuje, že Lel a Polel svatyňu mali na
Lisej hore v Polskej kde teraz opátstvo bene
diktinské sv. Kríža sa nachodí.

( časopis - SOKOL1864 )

Skandinavský Ty r (Mars)
byl u Slovanův pod jménem T ur a slaven, od
kudž i svátky t u r i c e podnes u Slovákův na
letnice obrácené.“

AGATYRSI alias TYRSAGETAE
Poslední úprava: 13. pro 2019 22:23 od Ramiannka.
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Následující uživatel poděkoval: Dušan, Metod J. Sláv, lesana

Kljosov DNA Čechov a Slovákov 08. pro 2019 05:34 #17658


  • Příspěvky:1002 Obdržená poděkování 1969
  • Avatar uživatele IvanSk
  • IvanSk
  • SUPER SPECIALISTA
  • OFFLINE
  • Karma: 55
Část zprávy je pro hosty skrytá. Pro zobrazení celé zprávy se prosím přihlašte nebo registrujte.
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Následující uživatel poděkoval: Dušan, Metod J. Sláv, samomirus

História našich predkov 14. pro 2019 22:18 #17696


  • Příspěvky:4892 Obdržená poděkování 7337
  • Avatar uživatele Dušan
  • Dušan
  • SUPER SPECIALISTA
  • OFFLINE
  • Karma: 86
Ak ešte náhodou niekto pochybuje o odlievaní skoro všetkého čo nám predkladali, ako ručne sekaný mramor či žulu.
V tomto dokumente ruský autor našiel v bežnom dostupe v knižniciach z polovice 18 a 19 storočia konkrétne recepty na odlievanie sôch z umelého mramoru- AKO BEŽNÚ VEC !

Oficiálne sa to netvrdí len o gréckych, Rímskych či renesančných sochách, ale v Rusku napr o kolónnych stĺpoch a sochách Isakijevského chrámu v Petrohrade. Autor pritom našiel v archívoch-bežne dostupných a neutajnených - zmluvy architektov s remeselníkmi a architektonické pokyny na VYHOTOVENIE Z UMELÉHO MRAMORU A ŽULY SPOMÍNANÉ STĹPY A SOCHY !!!



( z popisu ako na to- ak ste remeselne zručný- si môže každý doma odliať svojho DAVIDA...treba ho ovšem najprv vymodelovať a urobiť formu - chudák Mikelangelo -aj s jeho "Cararským " mramorom... a koľko kníh a filmov sa natočilo a napísalo... )
Poslední úprava: 14. pro 2019 22:23 od Dušan.
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Následující uživatel poděkoval: Metod J. Sláv, slovien, Atamann, samomirus

História našich predkov 15. pro 2019 21:36 #17700


  • Příspěvky:1002 Obdržená poděkování 1969
  • Avatar uživatele IvanSk
  • IvanSk
  • SUPER SPECIALISTA
  • OFFLINE
  • Karma: 55
Část zprávy je pro hosty skrytá. Pro zobrazení celé zprávy se prosím přihlašte nebo registrujte.
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Následující uživatel poděkoval: Dušan, Metod J. Sláv

História našich predkov 15. pro 2019 22:38 #17702


  • Příspěvky:4892 Obdržená poděkování 7337
  • Avatar uživatele Dušan
  • Dušan
  • SUPER SPECIALISTA
  • OFFLINE
  • Karma: 86
Zaujímavá je j kniha dialektu od Miklósa Küzmics'sa.


Snmekobrazovky2019-12-15v23.35.06.png
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Následující uživatel poděkoval: Metod J. Sláv, p.hanic, samomirus

Listina Alexandra Makedonského Slovanům 24. pro 2019 22:16 #17709


  • Příspěvky:1253 Obdržená poděkování 2573
  • Avatar uživatele p.hanic
  • p.hanic
  • SUPER SPECIALISTA
  • OFFLINE
  • Karma: 73
* prišlo mi e-poštou
www.lajkit.cz/zpravy/item/1195-nyni-poch...akedonskeho-slovanum?
Nyní pochopíte, že je vše jinak. Listina Alexandra Makedonského Slovanům


Tento velmi zajímavý dokument, který dostal název „Listina Alexandra Makedonského Slovanům“, je poprvé zmiňován českým historikem Václavem Hájkem v „Kronice české“, která se nachází v brněnském archívu, a to v popisu událostí roku 1348. V roce 1516 český historik Josef Pervolf z Varšavské univerzity nachází kopii této listiny v latinském jazyce.

V roce 1551 je tento dokument vytištěn v polském jazyce, v roce 1596 v německém a v roce 1601 v italském. Stal se široce známým v Evropě a brzy i v Rusku.

„My, Alexandr, syn Filipa, krále Makedonského, řeckého knížectví zakladatel a velikého Jupitera syn skrze Nectanabu, vítěz nad světem od východu do západu slunce a od poledne do půlnoci, pokořitel Médského a Perského království, řeckých, syrských, babylonských a dalších.

Osvícenému lidu slovanskému i jazyku jeho milost, mír, úctu a pozdrav od nás a našich nástupců ve vládě nad světem po nás.

Tak jako jste vždy byli s námi, věrní, v boji spolehliví a chrabří a vždy neúnavní, dáváme a na vás svobodně přenášíme vám navěky všechny země od půlnoci až do poledních krajin vlašských, aby tu nikdo nesměl se usazovat nebo zařizovat, ale pouze rod váš. A jestli by někdo z cizích byl zde objeven, stane se vaším služebníkem i se svým potomstvem navěky.

Dáno ve městě Alexandrii, založeném námi na veliké řece Nilu ve 12. roce našeho panování, se svolením velkých bohů Marse, Jupitera a Plutona a veliké bohyně Minervy.

Svědci toho jsou – statečný rytíř náš Lokoteka a dalších 11 knížat, které v případě naší smrti bez synů ustanovíme dědici našimi a celého světa.“

(Jako doplněk k přeloženému ruskému textu přidávám opis originálu z roku 1541, který je uložený v Rakouské národní knihovně na této adrese, snímek 673)

My, Alexander, Fillipa Krale Macedonskeho w knýžetstwý znamenitý, Rzeckého Cysařstwý začatel, welikeho Jupitera Syn, skrze Nectanabu oznameny, přyznawatel Brajmanskych (možná Bragmanskych), a Stromu, Slunce a Miesyce, potlačytel Perskych a Medskych Kralowstwý, Pan Swieta, od wychodu Slunce až do zapadu, od poledne až do puol nocy.

Oswycenemu pokolený Slowanskemu, a Jazyku jých, milost, pokoj, y také pozdraweny, od nas a budúcych nassych namiestkuow, po nas w zprawowaný swieta.

Proto, že ste nám wždycky prytomni byli, v Wýře prawdomluwný, w odiený Statečný, nassy pomocnycy, Bojowny a nevstalý nalezeni byli, dawame, a na was přenassyme, wam swobodnie, a na wiečnost, wssecku Krajinu Swieta, od puol nocy až do Krajin Wlaskych poledných, aby tu žadny nesmiel Bydliti, ani se posaditi, ani se osaditi, jedine wassy. A jestli žeby pak niekdo tu nalezen byl, tu obywaje, budiž wass Služebnýk y buducý jeho Služebnýcy buďte wassych potomkuow:

Dan w Miestie Nowem, nasseho založený Alexandrý: Jenž jest založeno na welikém Potoku, rzečeném Nylus: Léta Dwanactého Kralowstwý nassych, s powoleným welikych Bohuow, Jupitera, Marsa, A Plutona A weliké Bohynie Minerwy:

Swiedkowe této wiecy jsu: Statečný Rytýrz náss Lokoteka: A jinych Knýžat Jedenact, kterež jestli že bychom bez plodu sessli, zuostawujeme je Diedice wsseho Swieta.

Počítalo se s tím že originál je uložen v archívu Českého království nebo přinejmenším v jedné z českých kronik. Už 500 let jdou bouřlivé debaty a spory učenců o pravosti tohoto dokumentu. Je zcela přirozené, že německy mluvící učenci aktivně pravost Listiny popírají, vždyť stanoví prvenství Slovanům a slovanskému jazyku v Evropě. A to v čase, kdy starobylý Řím, kolébka západní civilizace, právě tak začínal nabírat svoji sílu. Je-li Listina pravá, pak je třeba celou historii Evropy napsat znovu.

Pokud se obrátíme k časům Alexandra Makedonského, dojdeme přesvědčení, že dokument je pravý. Jeho objevení zcela splňuje požadavky oné daleké doby. V Listině se vzpomíná 12. rok vlády Alexandra. Toto datum připadá na rok 324 před naším letopočtem, předposlední rok jeho života. Pravě když se skončilo tažení do daleké Indie, které sice nebylo příliš úspěšné, nicméně i tak téměř všechny státy starého světa ležely u nohou velkého vojevůdce.

Je známo, že po indickém tažení se Alexandr Makedonský aktivně připravoval k tažení na západ, pokořit „divokou, barbarskou“ Evropu. Dnes jsou Evropa a Severní Amerika pokládány za centrum světové civilizace, ale v onom dalekém čase byly centry evropské civilizace Řecko a Řím, ostatní oblasti Evropy se počítaly mezi divoké a barbarské.

Alexandr Makedonský úspěšně využíval rozpory v táboře předpokládaného protivníka ve smyslu taktiky „rozděluj a panuj“. Toto heslo je staré jako svět. Široce jej uplatňovali mnozí vládci, vůdcové, knížata i panovníci před Alexandrem a široce a dovedně je využíváno i dnes všemi, kdo dychtí po moci. Při porážce perského impéria Alexandr například obratně postavil proti Peršanům všechno místní obyvatelstvo, a tak jej skoro všude vítali s květy jako osvoboditele. Města před ním bez boje široce otevírala svoje brány.

Prohlašovali jej zástupcem boha na zemi a dokonce samotným bohem, jak se stalo po dobytí Egypta. Tažení do Indie dovedně sladil s občanskou válkou mezi vládcem Indie Pórem a vládcem indického města Taxili. Pouze únava a reptání jeho vojáků, kteří došli, jak ze zdálo, až na kraj světa, přinutily Alexandra vrátit se zpátky.

Když se Alexandr připravoval k pokoření „barbarského západu“, hledal spojence na území samotné Evropy mezi jejími původními obyvateli, a našel je ve Slovanech. V těch dávných časech žili minimálně na území současného Řecka, Makedonie, Bulharska, Rumunska, Maďarska, Jugoslávie a Rakouska.

Potomci Homérem proslavených obránců Tróje se účastnili vítězoslavných pochodů Alexandra. A navíc suchozemská cesta z Řecka do Evropy se táhla přes jejich země a všichni dávní autoři píšící o Slovanech zvláště zdůrazňovali jejich lásku ke svobodě, chrabrost a odvahu v boji. Tak psali o Slovanech například byzanští spisovatelé Prokopios a Mavrius v 5. – 6. století naší éry. Lepší spojence si nebylo možné představit.

„Listina Alexandra Makedonského Slovanům“, to je nůž otrávený smrtelným jedem vetknutý do zad Evropy železnou rukou velikého vojevůdce. Jediným tahem pera na tisíciletí rozštěpil jednotu Evropy a prolil potoky krve, když postavil jeden evropský národ proti druhému. Nyní můžeme jenom těžko předpokládat, kudy by se ubírala celá historie a co by bylo s Evropou, kdyby tento vojevůdce nezemřel nečekaně v rozkvětu sil a plný grandiózních plánů v předvečer už připraveného tažení za dobytím Evropy.

Tím začíná být pochopitelné, proč ve středověkém Německu za skutečně pravá knížata považovali jen knížata ruská, slovanská. Na Západě se velmi seriózně chovají k dokumentům vydaným králi, což se projevilo například v „Sámském procesu“, který se v současné době projednává u norského soudu. Podstata případu tkví v tom, že několik sámských rodin našlo listinu danou jejich předkům carem Ivanem Hrozným, která je jmenuje majiteli určitého území v Norsku. Věc se vyvíjí celkem slibně.

Je možné, že povzbuzeni podporou velkého vojevůdce, jižní Slované od šestého do devátého století naší éry úspěšné ovládli území střední a východní Evropy. K desátému století slovanská řeč zněla na březích Rýna, Temže, ve Skandinávii, na všech územích Balkánu, ve Španělsku, Malé Asii i v Africe.

A je také docela možné, že obávaje se „zákonných vlastníků“ Evropy, německý císař Jindřich I. Ptáčník, vládnoucí v letech 919 – 936, přešel Labe, vtrhnul do zemí slovanských kmenů Luticú a vyhlásil „Drang nach Osten“ proti Slovanům. V této politice pokračoval jeho syn Otto I. (936 – 973) s ještě větším úsilím. Více než tisíc let pokračuje tahle válka na zničení nebo aspoň vytěsnění Slovanů, „zákonných vlastníků“ Evropy.

Ozvěny tohoto dobrodružství, trvajícího už druhé tisíciletí, jsou slyšet na evropském území i dnes. Potvrzením toho je bombardování Jugoslávie; poté co ohlásil totální válku proti terorismu, Západ všemožně podpořil kosovské teroristy. Bez jakýchkoliv pochybností byla válka v Jugoslávii pokračováním mnoho věků trvající války proti Slovanům, pokračováním soupeření Slovanů a Anglosasů v Evropě, které začalo z vůle starověkého vojevůdce ještě před naším letopočtem. Ano, i druhá světová válka rozpoutaná Hitlerem v Evropě byla namířena v první řadě proti Slovanům. Pouze po zničení „zákonných vlastníků“ se mohl cítit plným vládcem Evropy.

Plány na likvidaci slovanského obyvatelstva až po Ural a jeho nahrazení německým, případně umlčení těch Slovanů, kteří náhodou zůstanou živí, potvrzují tento předpoklad. Otroky nelikvidují, ty používají pro své obohacení. Likvidují zákonné majitele, aby si vzali jejich majetek. Hitler nepochybně věděl o existenci Listiny Alexandra Makedonského Slovanům. I kdyby se celá Evropa nestala součástí Alexandrovy říše, jeho proslulost a ohromná autorita v celém osvíceném světě dělala jeho Listinu skutečným dokumentem pro vládu nad Evropou.

Pokud bychom váhali nad pravostí tohoto dokumentu, je nutno mít na paměti, že se nezachoval jediný originál z dokumentů napsaných v čase Aristotela a Alexandra Makedonského a i všechny spisy antických vzdělanců a filozofů existují pouze v kopiích sepsaných katolickými mnichy středověké Evropy. Se stejným úspěchem tedy lze prohlásit za falzifikáty veškeré práce antických autorů. Do klášterů se všechny originály antické doby dostaly po vítězství křesťanství v římské říši. Kopii Listiny Alexandra Makedonského Slovanům, této ďábelské zbraně obrovské politické síly, římská církev mohla zveřejnit v jakémkoliv pro ni výhodném čase. Například ve 4. – 5. století, kdy se začalo s aktivním pokřestanštěním „barbarské“ Evropy.

Po té, co se francký císař Chlodvik (481 – 511) rozhodl vybudovat svůj stát a zabral všechny země severně od Itálie, stal se smrtelným nepřítelem katolického Říma. Tehdy byla Listina potřeba pro boj s nebezpečným franckým vládcem. Císař Chlodvik byl donucen přijmout křesťanskou víru v roce 495 společně s celou svou družinou. Ale ještě v průběhu tisíce let pokračovala konfrontace germánských císařů s papežskou mocí Vatikánu a v libovolný moment této politické války mohla katolická církev Listinu Alexandra Makedonského použít a uveřejnit ji.

Po smrti Alexandra Makedonského Slované ztratili spolehlivou vojenskou oporu v Evropě a poté, co upadli do závislosti na silnějších kmenech, dostalo se jim i jiných názvů. Podobně to vidíme v dnešní době, kdy pro celý svět všichni obyvatelé Sovětského svazu byli Rusy, i když ve skutečnosti v něm žily desítky různých kmenů a národů. Své jméno ostatním dává silnější z kmenů. V polovině a na konci prvního tisíciletí před naším letopočtem byli nejsilnějším kmenovým uskupením v Evropě Keltové a Slované byli nuceni být jedním z keltských kmenů. Je pravděpodobné, že byli známi i jako Galové. Potvrzením toho je „Galicie“ na Ukrajině, na původní slovanské zemi, nebo kraj „Halle“ ve východním Německu, kde také před Němci žili Slované.

Je dobře známo, že starověké kmeny dostávaly svůj název podle zvířete, ptáka, ryby a podobně, kterého považovaly za svého předka-patrona. Slovo „галичи“ (galiči) ve starém ruském jazyce označuje ptáka kavku, slovo „славии“ (slavii) slavíka. Takže je docela možné, že galové-galičané jsou staroslovanským kmenem „kavek“ a Slované, kmen „slavíků“, jsou kmenem, počítajícím mezi své předky-patrony ptáka slavíka.

Na začátku našeho letopočtu se nejsilnějším z evropských kmenů, pokud nepočítáme Řím, stali Germáni a Slované vystupovali pod jejich jménem. Od těch dob se v německém jazyce slovo „Sklave“ překládá jako „otrok“, i když otroctví jako takové v těch dobách u Germánů nebylo. Existovala nevolnická závislost, díky níž podřízené kmeny věnovaly část svého produktu silnějšímu kmeni, a dodávaly jim domobranu pro všechny válečné výpravy. V dávných dobách takové vztahy mezi kmeny byly rozšířené a v mnoha jazycích je slovo „otrok“ odvozeno od jména kdysi pokořeného sousedního kmene. V staroruském jazyce slovo otrok znělo jako „чола“ (čola) a „кощей“ (koščej) podle názvu sousedních závislých kmenů. Kromě toho německé národy samy sebe nazývají „man“, ale v čínském jazyce se toto slovo překládá jako „nádeník (podruh)“.

Ve IV. století našeho letopočtu Hunové ukončili hegemonii germánských kmenů v Evropě. Na začátku V. století našeho letopočtu téměř všechny germánské kmeny ležely u nohou húnského krále Attily a Slované se významně podíleli na jeho taženích, stejně jako byli kdysi věrnými válečníky Alexandra Velikého a císaře Trajana. Teprve v 5. – 6. století našeho letopočtu, poté co se vymanili z německé závislosti, Slované obnovili svoji bývalou slávu a své jméno. Stejně jako v dnešní době opět získaly svá mezinárodní jména národy, které získaly nezávislost po rozpadu SSSR.

Opíraje se o tento dokument, lze směle tvrdit, že Slované byli známí od starověku jako původní obyvatelé Balkánu a střední Evropy, jako odvážný a osvícený národ, který se vyznačuje věrností a oddaností, a neobjevili se, jak uvádějí západní historici, neznámo odkud v šestém století našeho letopočtu. Písemná historie Slovanů začíná minimálně o tisíc let dříve, od poloviny IV. století před naším letopočtem. Moderní Slované jsou přímými potomky těch, kdo prošli s Alexandrem Velikým slavnými cestami jeho oslnivých vítězství.
*/* books.google.sk/books?id=n3tUAAAAcAAJ&q=CCCXIX
Poslední úprava: 24. pro 2019 22:20 od p.hanic.
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Následující uživatel poděkoval: Dušan, slovien, Atamann, lesana
Vygenerováno za 0.336 sekund


Copyright © 2013.Ramiannka All Rights Reserved.