Login Form
paypal
Counter
Vítejte,
Host
|
Téma: História našich predkov
História našich predkov 03. čen 2019 00:31 #17156
|
Mrkol som na Slovenov a tam som sa dozvedel, že erjbákom hovoria "Kelti" a navyše vraj prišli dáávno pred svojimi staršími mutačnými "bratrancami" R1a toť do EU.. Lebo to hovoria anglosax zdroje...
sloveni.forumsk.com/t56-topic#3294 " Ako vidíš, z juhu, cez Anatóliu prišli z Eurázie najpv predkovia Keltov, nositelia aploskupiny R1b. Tvrdia to seriózne články, (DNA study reveals third group of ancient ancestors of modern Europeans; zdroj: www.theguardian.com/science/2014/sep/18/...-europeans-dna-study) kde sa píše, že „The findings suggest that the arrival of modern humans into Europe more than 40,000 years ago was followed by an influx of farmers some 8,000 years ago, with a third wave of migrants coming from north Eurasia perhaps 5,000 years ago..... ....The modern English inherited around 50% of their genes from early European farmers, 36% from western European hunter-gatherers, and 14% from the ancient north Eurasians.“ |
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Následující uživatel poděkoval: Metod J. Sláv
|
Kljosov DNA Čechov a Slovákov 03. čen 2019 14:10 #17157
|
Dušan napsal:
Mrkol som na Slovenov a tam som sa dozvedel, že erjbákom hovoria "Kelti" a navyše vraj prišli dáávno pred svojimi staršími mutačnými "bratrancami" R1a toť do EU.. Lebo to hovoria anglosax zdroje.......“ "...podle svého původu jsou Češi nejméně Slované ze všech Slovanů, jelikož v jejich DNA pochází velká část ze západní Evropy...." DNA genealogie díl 1.: Češi jsou svým původem nejméně Slované ze všech Slovanů DNA versus lingvistika Americký profesor a ruskými a sovětskými kořeny upozornil, že je třeba být při čtení jeho analýz pozorný, jelikož v nich se hovoří o původu lidí. Nikoli o lingvistické stránce definice slovanství. Lingvistika definuje Slovany jako ty, jež hovoří slovanskými jazyky. To jsou v případě Čechů i Slováků oba národy ve stejné míře. „Vidíme, že Češi jsou na základě svého původu méně Slované než ostatní. Principiálně ale jsou Slované ti lidé, kteří hovoří slovanskými jazyky. V tomto případě i Češi i Slováci hovoří těmito jazyky. Proto z pohledu lingvistiky jsou oba národy slovanské stejnou měrou. Jedná se o Západní Slovany. cz.sputniknews.com/nazory/20190124902356...dy-anatolij-kljosov/ .... cz.sputniknews.com/ceskarepublika/201906...-kljosovem-o-nasich/ DNA strom haplotypů Čechů a Slováků rodu R1a |
Poslední úprava: 03. čen 2019 14:11 od p.hanic.
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Následující uživatel poděkoval: Metod J. Sláv, samomirus
|
ľadovec končil na poľskej strane Tatier 09. srp 2019 20:05 #17291
|
p.hanic napsal:
Ťaženie Vandalov bola "fiktívna vojenská akcia", jej reálna podoba bolo ťaženie Ordy 14.-15.-storočie podľa NCH. To "sťahovanie" našich predkov bude ešte viac problematickejšie po týchto vedeckých dôkazoch: 1.) Odkiaľ pochádzajú stromy? DNA - stromov podobne, ako ľudí má svoje stopy v minulosti. "Kde sa počas poslednej doby ľadovej udržal les, tak tam sa mohla udržať aj zver. Kde bol les a zver, tak sa mohol udržať aj človek" Posledná doba ľadová skončila cca pred 14.000 rokmi. *začala pred zhruba 40.000 rokmi 2.) Boli sme pred 1000 rokmi jedna veľká rodina? 3.) Prakticky 80% dnešnej populácie Slovákov mala na území dnešného Slovenska predkov už pred 8.000 rokmi! - napísal Doc. Ferák - tak aké sťahovanie národov v 6.-tom storočí! 1.+ 2.+ 3. nám dáva reálny obraz o chronologickom ohraničení našej minulosti... boli sme tu "odjakživa"... Woher die Bäume nach der letzten Eiszeit kamen , 20. Juli 2010, 16:55 Baumarten-Rückwanderung nach der letzten Eiszeit am Beispiel der Fichte: Sie besiedelte die Alpen nach der Eiszeit vor allem von Osten her. Rekonstruierte Wiederansiedelungeschichte einiger Baumarten muss teilweise neu geschrieben werden derstandard.at/1277338546323/Forscher-ve...etzten-Eiszeit-kamen Alle Europäer sind seit 1.000 Jahren eine einzige Großfamilie,12. Mai 2013, 15:15 DNA-Analysen zeigen den von Rechenmodellen vorhergesagten hohen Verwandtschaftsgrad Washington - Alle Männer und alle Frauen, die vor 1.000 Jahren in Europa gelebt und Kinder in die Welt gesetzt haben, sind laut einer aktuellen Studie mit ziemlicher Sicherheit Urahnen jedes einzelnen heute lebenden Europäers. Forscher der Universität Kalifornien in Davis haben das Erbgut von mehr als 2.000 Personen aus 40 europäischen Ländern, darunter 14 Österreichern, untersucht, um ihre Verwandtschaftsbeziehungen zu erkunden. Ihr Ergebnis: Die Leute sind quer durch den Kontinent erstaunlich nahe verwandt, berichten sie im Fachjournal "PLoS Biology". derstandard.at/1363710454641/Alle-Europa...einzige-Grossfamilie 4.) Europäer waren vor 1000 Jahren laktosetolerant, 23. Jänner 2014, 23:00 Zürich - Genetische Studien deuten darauf hin, dass vor 5000 Jahren nur 27 Prozent der spanischen Bauern und fünf Prozent der skandinavischen Jäger und Sammler Milch verdauen konnten. Wann aber kam es zum Anstieg der Laktoseverträglichkeit auf heutiges Niveau? Schweizer Forscher berichten im Fachblatt "PLOS One", dass Mitteleuropäer bereits vor 1000 Jahren Milchzucker ebenso gut verdauen konnten wie heutige Europäer - also früher als gedacht. Grundlage der Studie waren Analysen von DNA, die rund 1000 Jahre alten Zähnen aus Deutschland entnommen wurde. derstandard.at/1389858061987/Europaeer-w...hren-laktosetolerant V tomtéž středověku Vikingové kolonizovali Grónsko: 3000 obyvatel opustilo svoji zemi, když po „středověkém teplém období“ přišla „malá doba ledová“ (od poloviny XIV. do poloviny XIX. století). ... Můžeme tedy říci, že člověk není zodpovědný za globální oteplování? Samozřejmě, že ne. To by člověk musel být jiný silák, aby dokázal ovlivnit klima! Je to nemožné, je to jako říkat, že člověk může zastavit zemětřesení. Je nemožné zastavit zemětřesení, stejně jako je nemožné změnit podnebí. ... www.protiproud.cz/politika/4577-petice-i...i-mozna-i-prijde.htm |
Poslední úprava: 13. pro 2019 22:07 od Ramiannka.
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
|
História našich predkov 09. srp 2019 21:19 #17293
|
Tož súhlas - ale indície naznačujú, že tí sráči teraz už vedia - asi nie zastaviť zemetrasenie - ale ho spôsobiť a prípadne aj trochu zmeniť počasie...bodaj by to bola len konšpiračka jedna hnusná.
|
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
|
ZNIEV 07. pro 2019 09:29 #17650
|
ZNIEV
Zň o v. Takto nazývam úhľadné, šefraníkmi a rozsiahlym kupectvom ích vo strižnom tovaru proslulé v utešenej doline na potoku „V rica“ k polnoci ležiace mestočko turčanské, Slová kom pod menom „Kláštor“ najznámejšie ; ponevadž sa tak i v madarčine i latine teraj šej s odsutím koncovky v totiž „Znyó“ s pri daným „V á rally a“, zámčok, hradok, menuje ; čo na to pokazuje, že mestočko toto pôvodné a najstaršie slovenské méno svoje prijalo od zámku čili hradu „Z ň o v“ značeného. A sku točne strmí na skale blízkého vrchu lesnatého západne od mestečka zámok mena toho, pamät ný velikou starobylostou a dejinamí svojimi Podľa dejepiscov Ti mo n a, K at on y, Pe tr a Révaj a , Jana V a len ti n i ho, blahej památi farára zňovského na konci 18. a na začiatku 19. stoletia, Slováka prebudeného, a iných, jestvoval zámok „Z ň ov“ a bol slavný už pred narodzením Krista Pána. Poznať to a) z darovacej listiny kráľa uhorského, B e la IV. k Ondrejovi Forg á č o v i znejúcej od roku 1256, kdežto tyto sľová o zámku zmienenom čítame: „Ad haec idem Magister Andreas in gentium laborum instantia et solicitudine diu tarma Castrum T h u r ó cz [t. j. Zňov, jak dolu nižej uvidíme] m un it is si mu m f e c i t c on s tr u i, in Nostro Dominio semper per mansurum, ubi se quam plurimi Nostrorum ad tuitionem propriam poterant collocare, quod sibi similiter ad maxima fidelitatis indicia reputamus.“ b) zo slov p. P. Révaya: „Castrum Thurúcz apud veteres illíus aetatis eo quoque nomine clarnm habebatur ; c) z peniazov na dvore do tknutého farára kláštorského r. 1801 a pod hradom „Z ň ov o m“ na strane k mestečku r, 1787 nalezených. Prvší mal nápis na jednej strane: Ti. C la u dius Caes a r. Aug. I m p e rator ; na druhej strane Lib e r t as Aug u sta; i zdá sa, že peniaz tento zostal tu po vojsku rímskom, „Z ň ov“ obliehajúcom: už ale vieme že Claudiu s císar rímský zo mrel r. 54 po Kristu, ked apoštolovia evange lium zvestovali. Druhý peniaz zcela neznámy nalezený bol v hrnčoku medennom, na jednej strane vypuklý na spôsob gombika so znakom podobným mesíacu a zvieraťu. Tretí peniaz též našli u rečeného p. farára 1806, s menom Li c i n i a P. a s obrazom Joviša čili latinské ho Paroma ; napís na nom bol: J o v i S er v a to ri. František Po m e y udáva podobný obraz na druhom meste. Z dejepisu rímského vieme, že Pub li u s Li ci ui u s Valeria n us a Publius Lic in i ú s Gallienus, je ho syn r. 257 za cisárov provolaní boli, čo všetko velikú starobu zámku „Z ň o va“ po tvrdzuje. Lež budsi už zpráva tato dejepisná o sta robylosti zámku „Z ň ov u“ či kritická či ne kritická, toľko je isto, že už dávno pred Be lo m IV. stál zámok tento, a že jak uvedená zde listina kráľa tohoto dosvedčuje, od Andre ja F or g á č a v 13. století len rozšírený a v tej najväčšej miere upevnený, a upravený bol, aby nie len B el ovi a družine jeho i všetkým iným spolu s ním na úteku pred Tatarmí po staveným, ale i budúcim králom uhorským, po dobným osudom stíhaným silné a bezpečné ú točište poskytoval, jehožto stopy a zostatky v podobe veže na mieste vysokom, „Zňov“ menovanom, jakožto pamiatka statočnosti F or g a č ov s kej až podnes sa nachodia. Polo vicu totíž zámeckej tejto budovy podpierajú v rovnej čiare dve osobitné, od východu a zá padu vedené, zrutné staviská. Tyto pre B e l a IV. urobené strašné prístavby i nezkusené oko rozozná, kdežto ostatky prvotného, od ná rodú í teraz „st a rým z am ko m“ zvaného, hradu vždy viac so zemou a pieskom rovna jú sa. Ponevádž opetne zmieňujem sa o pamätnej - z ohľadu na Kláštor a zámok jeho - listine Be l a IV., nebude snad od miesta, podám-li ju tuna v úplnom jej zmení. Andrej Forgáč, jako z listiny vysvitá, žiadal od B e la IV. aby mu istú zem, G y me s zvanú daroval, kto rá na blízku zeme jeho kúpenej a meno Gym nesúcej ležala, a na ktorejto poslednejšej už bol i zámok vystavil až podnes tak menovaný. Král uváživší zásluhy F org á č ov i o neho samého i o vlast celú, vyplnil žiadosť jeho ná sledujúcou listinou: „Bela Dei gratia Hungariae Dalmatiae, Croatiae, Ramae, Serviae, Galliciae, Lodomeriae, Cumanorum Rex. Omnibus, ad quos praesens scriptum pervenerit, Salutem in eo, qui Regibus dat salutem. Regalis liberalitas se liberalem exhibens, universis sua dona distri buit in subditos, tanto munificentiora in devo tis, quanto per experimenta virtutuum ad fideli tatis opera suos agnoverit promptiores. Ad universorum igitur notitiam harum serie volu mus pervenire, quod accedens ad Nostram prae sentiam Magister Andreas filius lvánka, fidelis nos!er nobis humil,ter supplicavit, ut terram quandam Gyu es nomine pro pe terram ipsius emptitiam, quae Giim dicitur, ubi castrum fieri procuravit, existentem, sibi conferre, ex pleni tudine gratiae Nostrae, solta gratia dignar a ur. Nos itagne, qui gestis digna rependimus, qui fidelium Nostronum merita instis proemiis com pensanus, eiusdem Magistri Andreae servitia. ut aliis in exemplum lieriut, ad animum duxi mus revocanda. Interque quidem erat, inter om nia ipsius servitia práecellentius, et quod prae ferentius referamus. Cum enim in Saijo Nubis et Nostris ex Divina, ut credimus, uitione gra vis instaret persecutio Tartarorum et equus noster, cui insidebamus, ha traheret, quasi fes sus, idem Andreas nempe Forgács ex speciali fidelitatis ardore, quantum in ipso erat, No stram suae praeponens salutem, equum quem habebat agilem et velocem nobis tradidít. li bera voluntate, ipso et fratre suo peditibus de relictis. In quo casu frater eius per Tartaros exstitit interemtus. Ad haec ídem Magister An dreas ingentium laborum instantia et solicitu dine diuturna C a str u m Th ur ó cz munitis si m u m f e c i t c on s t r u i in Nostro Dominio semper permansurum, ubi se quam plurimi Ko strorum ad tuitionem propriam poterant collo care, quod sibi similiter ad maxima fidelitatis Indicia reputamus. Haec igitur et alia fidelita tum ipsius merita, quae disserere per singulum longum esset, tota benignitate pensanles, ut i psíus exempli similitudine, caeteros ad fidelita tis opera promptius accondamus, petitionis ip sius hac in parte favore debito duximus con cedendum Dalum per manus Magistri Smaragdi Praepositi Aibensis Aulae Nostrae Vice-Cancellarii dilectí, et fidelis Nostri. Anno Domini 1256, Regiminis autem nostri Anno 21. Čo Belo IV. o vyslobodení svojom z nebezpečenstva od Tatarov jemu hroziaceho skrze Andreja F o rg á č a v listine svojej vy pravuje, to i u vsetkých dejepiscov uhorských verne nám podávané nachodíme. Oni rozprá vajú, že ked bol Belo IV. u Šajova na hlavu porazený, vo ktorej bitke též mnoho hrdi nov a predných zeme padlo, jedine telmi svo jich verných krytý, medzi ktorými i Andrej F o r g á č s bratom svojim sa nachádzal, ušiel preodený istej smrti. Tatari už už doh ňali kráľa prchajúceho a kôň jeho uhonený už už klesat počal pod ním: tu prikvapí k nemu F o r g a č Andrej a zoskočiv z paripy svojej ešte dosti jarej, odovzdá Ju B e l o v i sám i s bratom svojím pešky vrhnúc sa na krutých stí hatelov. Andrej z krvavého tohoto boja ušiel jakosi so životom, ale brat jeho v ňom zahy nul. Na koni tom dorazil B e l o do Turca a uchýlil sa na zámok „Zňov“ i „Turec“ reče ný, ktorý postávený na veľmi bezpečnom me ste zdal sa Belovi k ochrane jeho zcel prí hodným. Aby však zámok tento už v edy starý a pamatny dôstojným a nedobytným sal sa útočišiom kráľa i jeho obhajcov: dal ho A. Forg á č , na dôkaz svojej nezvratnej vernosti a oddanosti ku kráľovi, z čiastky opravit, z číastky rozšírii, sveladiť a premocne upevnit. Z počiatku mal úmysel kráľ B e l o z hra du „Zňova“ do Polska sa utieci; - ačkoľvek povesi vypravuje, že ho kláštorčania tajnou ja kousi lesnou cestou vyprovádzali do Moravy a do Čiech až k červenému kameňu na hraniciach Uhorska sojdúc sa s vojvodom polskym Bolesla v om zaiom svojím i mat kou jeho G r i m is av o u 1 s dcérou svojou, tým istým osudom stíhanými a pritulku hľada júcimi, navrátil sa s nimi a uchránil ích na Zňove. Tu sa B e I o v i též narodila roku 1244 dňa 27-ho ľadna, dcéra, ktorú na pamiatku prvej M a rg e t ky sosnulej, M arget o u kr stii dal, a božiej službe venoval. Ked si bol Belo IV. na „Z ň ov e“ od počinul, odobral sa odtialto najprv do Preš porku, v predošlých rokoch od Ja na , opata Pili s š k é ho k bezpečnosti kráľa ohradeného a opevneného: kráľovnu ale Mariu s dvoj ročným synáčkom svojím Štefanom a s kost mi sv. kráľa Štefana i pokladmi mnohých ko stoľov predoslal do Šp litu v Dalmacii, sám konec vecí v Uhrách očakávat chtejúc, z Preš porku ale, od Fridricha vojvody pozvaný súc, do Hamburgu odišol, kdežto sa s M a rí o u i so synom svojim Štefanom shľadal. Čo sa dalej udalo, vypravuje dejepis. Lež jako už z listiny kráľa B e l a IV. i zo svedoctví uhorských dejepiscov vyrozumeli sme, menoval sa zámok klaštorský za drevných dob tiež „Castrum T h u ró cz“, hrad „Tu rec“ a mnohí podnes domnievajú sa, že z hradu tohoto pôvod svoj vzal rod T hur o c zí o v s k ý , za dávných dob po celom Uhor sku veleslavný. Počiatok tohoto názvu zám ku klaštorského rozlične vykládajú. B on b a r dí a B e l vravia, že meno „Turec“ dostal zamok od potoka, ktorý v horách piargských vyvierajúc, proti prirodzenému behu nie od severu k juhu ale naopak od juhu k severu celým Turcom sa ubierá a u Vrú to k do Váhu padá. Dľa iných nazýva sa zámok tento „Turcom“ od Tura alebo Th u dru dza, kráľa sarmatského, súvekého Aug us to v i a T i b e r i o v i , cisarom rímským, ktorýžto vraj následkom rozpadnutia ríše svojej pokorený súc, bezpečné našiel útocište na starom zámku „Z ň o ve“, zo všetkých strán horamí obkľú čenom, a upevniac ho dokonale zčiastky o pravením, zčiastky vybudovánim nových hra deb dokola, snažil sa úsilne utvrdit kráľovstvo svoje. Vypravuje sc o ňom dalej, že bol kra jiny turčianskej opravitel a že i hlavné mesto Tnrca „E b u r u m“ zvané múrmi obohnal, ja kož i to, že starost velikú na to vynaložil, aby vody semo tamo ešte vystupújuce náležitý zpád a prietok do Váhu dostaly. Pre túto pa mätihodnú učinnosi a podnikavosť že potom hrad, potok i krajina „Tu r e c“ podľa kráta Thud r u d z a na vnané boly sú. Zakláda-lisa výklad tento názvu „Turec“, zámku, potoku i stolicí spoločného, jakož i u dalost vypravovaná na cistej a úpluej pravde dejepisneej, tažko je doličovai. Lebo o na šich krajoch slovenských niečo jistého z dob Augustových a Tiberiových písai, je vecou ne možnou, nemožnejšou zaiste, neželi z útrob ne botyčného Kriváňa vyniest na svet všetky po klady zlata a sriebra. Čí snad Thu dru dz zde uvedený nenie ta istá historieká osoba, ktorú p. Slavomil Čeka n o v i č - In tibus v dielku svojom „Stav a deje národův na zemi uhorské bydlících“ nazvanom na strane 38., pod menom kniežata kvadského V a nn ia (Bannia) z rodu Tu trudov uvádza, ktorého Tib e ri us po svrhnutí K a tv a ld a nástupca Mar o bud a na priestole markomanskom ľudu jeho na rozkaz cisára toho medzi riekama Moravou a Váhom usadenému za kráľa ustanovil ? Nový tento kráľ kvádský, píše o nom Čekanovič - In ti bus Rímanom oddaný a od nich podporovaný vý bojne si počínal a svojeho panstva hranice z jednej strany rozšíril až za Hron, s druhej ale vládnul i za riekou Moravou nad Markomany , jestli však celými Čechami panoval alebo len juhovýchodnou čiastkou, to pre nedostatok ur čitých o tom zpráv s istotou udať sa nedá. Ale týmto panstva svojho rozširováním a sča-| tove k pomoci premoženým a k postrachu ví tazom, kedby v okres rímský vstúpiť obmýšľali. V a n n i us shromaždivši medzi tým pechotu z vlastných poddaných a jazdu z Jazygov sarmat ských vrhnul sa do pevnosti s tým úmyslom, čo najdalej o veľa silnejšíemu nepriat ľovi vzdo rovat. Ale Jazygovia dlhým obľahnutím netr pezliví, nepriateľa počali v šírom poli napádať, čo dalo príčinu že V a n n i us z pevnosti vy kročiac r. 5 1 po Ch. bitku sviedol, v ktorej byvší porazený a ranený utiekol sa na podu najské ľode Rímanov, ktorí ho prijali a spolu i s ľudom jeho v Pannonii osadili, panstvo ale nad ríšou jeho Van gi o (Bankio) a Sido (Syt) medzi sebou rozdelili. Jako sme videli odvodzujú niektorí zá mok, potok i krajinu „Turec“ od Thu dru dza ; ale odvodenie toto je veľmi neisté. 0 mnoho prirodznejšie je odvodenie mena zám ku „Z ň ov“ od zn e n ia totiž ozveny (echa), ktorá práve na tom mieste, kde starý hrad sto jí, sa nachodí. Ale povážime-li že zámok klá štorský nazýva sa nielen „Z ň ov“ od z n iet s koncovkou ov, ktorú Madaria u vyslovováni i písaní slovanských vlastných mien s odsutím v s dlhým alebo i krátkým o nahradzujú (ja ko: Beckó m. Beckov, Bolessó m. Bolešov, Facskó m. Fačkov, Hricsó m. Hričov, Kukló m. Kuklov, Púchó m. Púchov, Szúlyó m. Sú lov atd. a vo množnom počte: Adamócz m. Adamovce, Ardanöcz m. Ardanovce, Bogdanácz m. Bohdanovce Kochanácz m. Kochanovce, Szo kolócz m. Sokolovce atd.) ale spolu i „Turec“ ; povážime-li dalej, že Slovania starí t u r a čili býka bnd jakožte boha, bud jakožto obraz si ly a plodností jarej ctili ano i osobytný hod čili slavnost pod menom turice výročne mu svätili, ktorýžto název až podnes vedľa letníc najme pod Tatrami na kresťanské svatodušnie sviatky prenesený sa zachoval ; a že konečne „T ur e c“ len zmenšovacie slovo jest od tú ra: či nenie pravde podobné, že i zámok klá štorský čili radšej vrch, na ktorom stojí „Z ň ov“ i „Turiec“ preto sa menuje, ponevač na vr chu tom kedysi pred veky sľáva a čest boha Túr a znela, ku ktorej nielen Turčania ale i druhí Slováci súsední cez hory, alebo i cesta mi podzemnými, jaká mala byt medzi Turcom a Trenčanskom menovite Rajcom, sem prichá dzali. Odvolávám sa tu na svedoctvo Šafarí kovo v „Starožitnostíach“ jeho vyslovené. Na str. 51 dílu I. vraví ! Skandinavský Ty r (Mars) byl u Slovanův pod jménem T ur a slaven, od kudž i svátky t u r i c e podnes u Slovákův na letnice obrácené.“ Na st. 407 povedá: „Slův ko Tur u Slovanův znamená nejen býka (tau rus, bivol) ale i Boha války : od onoho bez pochyby pošla jména krajův, měst, hor a do lim, jako Turec, Tur o pol e atd., od to stím dlhého vládarenia svôjho zpyšniac Vannus, poddaných svojich proti sebe popudil, čeho použijúc starý V i bill (Vybil ?) - pozdvihnul pomocou germanských Ly gi o v a synov Van niovej sestry V an g ia i S i da, vojnu proti ne mu. V an niu s zlý pre seba výsledok valky tejto očakávajúc, uchádzal sa zas u císara K la u di a o pomoc. Ale Klaudius tak jáko driele 1 i b e ri us radosť majůc nad nesvornostou Nemcov, jemu jedine, jestli by bol vyhnaný, istého utoěišta prislúbil, spolu ale též rozkaz vydal námestnikovi pannonskému P. A tt e li o v i H is t r o vi, aby s rímanskou legiou a sobraným pannonskými zástupy stál na poho hoto u Slovákův jméno letnic tu rice.“ Konečne na str. 555 dokláda: „Se jménem od tura pošlým, u Staroslovanův nad míru oblí beným, srovnej Tura vlast Toropecká, Turec stolice v Uhrach, Turopole župa v Chorvateoh a preveliký počet osad v Rusku, v Polšie atd. - T ur v Kieve ctěn býval jako Pri a pus.“ Krok II 381. Alebo snad ctenú bol na „Z ňo v e, Bôh pohostinstva Rade ga st s hlavou tnrou (podla Hanuša) na prsoch tým spôsobom, že sa mu pri znení chvalozpevov a modliteb živý túr alebo k r a va (podobne symbol ja rej prírody) obetovala. Ved vieme, že v kra lodvorskom rukopise, obzvlášte ale v básni „Čest mír a Vlaslav o podobnom obetovaní krávy „bohom spásam“ čili víľazstva, zretelná zmien ka sačiní. Čítame tam nasledvne I všede Vojmír na ručie konč, proletě lesy jeleníem skokem tamo v dúbravu na dráhu k skále ; na vrše skaly zanietí oběť bohóm svým spásám, za vícestvie v zadech za vícestvie v předě, jim obětova kravicu bujnú srst črvená po nie sě lsknieže; jalóvku siu kúpi ot pastuchy v úvale tam u vysokej trávě, dada za ňu kóň i s uzdú. Plápoláše obět; i blíží se voji k úvalu, z úvala vzhóru v dúbravu voji ozvučení hlukem, jdú po jednom, oružie nesúce. Proknijda koľ oběti, bohóm slávu hlásáše, i zacházeje, zezvuče nemeškáše. I kehdy docházéše posleda vojev, vzskočí Vojmír na svój ručí komoň, tučné kýty i plece naloží šesti jezdcem za voji Z obetováním krav „bohom spásám“ v v úzkom spojení zaiste stojá i tak zvané „ho dy kravské“, ktoré v Čechách a sice v Ku nimsku a Rakovnicku okolo sv. Trojice, jinde ale prvého kvetna slávia sa, jak o tom pán J. J. Hanuš v bajeslovnom kalendáru slovan skom na strane 148 - 150 píše. A či ná zev nemecký zámku i mestočka Z ň ov a „Küh horn“ venaráža též snad na mienku, mnou zde o pôvodu dvojítého pomenovanía hradu klá štorského vyslovenú ? Panstvo „z ň ov“ Sv. Štefan bol da roval mnichom na hore Zob or sidlo svoje majúcim. Belo IV. ale mnichom týmto daro val pozemky vôkol Soboru ležiace a na Z ňo ve založiľ prebošstvo premonstratské, B. P. M. zasvátené, 1252-1253 celé panstvo na tri čiastky rozdeliac: prepoštovi jednu, mnichom jepnu a kostelu jednu. Roku 1584 prešlo prepošstvo toto pričinením Juraja Draskoviča kardinala, koločského arcibiskupa, do rúk Jesuitov. Bél vraví, že tu r. 1558 katolíci synody držali. Kedy sa mestečko „Z ň ov“ kláštorom menovať počal s istotou udat sa nemôže. Prav de podobné je ; že meno toto z časov založe nia bud premonstratského bud jezuitského klá štora pochádza ; teda bud z roku 1252-1253 alebo z roku 1558. Ale ani to vyskúmat sa nedá, do ktorého veku pada príznak madarský hradu „Z ň o va“ „V ár all ya“ podzámok, hrá dok. Môže byť že menom tým zámok tento kedysi tak veliký a slavuý naznačovat sa po čal od toho času, vo ktorom zanikla sláva je ho a on tým sa stal, čím teraz jest; a to je tuším vek F e r d in an da I. a Jána Z á p o ly.. Ku konci vysvetlenia tohoto mien zám ku kláštorského bud mí dovoleno vo známost uviesť drahým spolunárodovcom, pieseň význa mnú, pravým duchom vlasteneckým a nezlo mnou vernosťou ku královi dýchajúcu už hore uvedeného farára kláštorského V a le n t i n i ho, ktorá sa nachodí v knihe jeho „Lucubrata o puscula poetico-historica in unum collecta“ na zvanej na strane 84 s nadpisom : Cantilena Sla vica. Sdelujem ju bez všetkej prmeny a tak ja ko je vo knihe poznačenej vytlačená Pod Zámkem Klássterskjm, twrdá wlhne Skala, Králom Sarmatickjm, čerstwj Nápog dala. Bela sstwrtj s neg pil, teskliwe sa trápil, K Gágru sa obzjral, Pot z Twári zetíral. Nebog sa nass Králi, Tatari sa báli, K Zámku približiti, Čnost nassu skusiti. Poddanjch máss wernjch, do Wogni spósobnjch, Tatara zbigeme, Črewa wisnujeme, S tebú do Morawi, tak každí s nás prawj; Udatnj pogdeme, bezpečnj budeme. Pamatug o Králí, čo sme mi wistáli, Kdiž sme twu Korunu, mali pod 0chranu. Ukáž Dobrowolnost, Ochrancom Lahodnosť, Nech nassi Potomci, sú Králom k Pomoci. Pole l, slovansky Hymen, dľa íných tež Pollux. hôh manželstva, *) L e 1, brat Polelov, bôh lásky, Eros, dľa druhých Castor. *) L a da, bohyna krásy a milovania, Krá sopaní, Venus; mat Lela a Polela. Podľa Po pova a iných mala Lada ešte i tretieho syna D i d , D i do a p. rečeného, Anteros. Bandt kie vypravuje, že Lel a Polel svatyňu mali na Lisej hore v Polskej kde teraz opátstvo bene diktinské sv. Kríža sa nachodí. ( časopis - SOKOL1864 ) Skandinavský Ty r (Mars) byl u Slovanův pod jménem T ur a slaven, od kudž i svátky t u r i c e podnes u Slovákův na letnice obrácené.“ AGATYRSI alias TYRSAGETAE |
Poslední úprava: 13. pro 2019 22:23 od Ramiannka.
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
|
Kljosov DNA Čechov a Slovákov 08. pro 2019 05:34 #17658
|
Část zprávy je pro hosty skrytá. Pro zobrazení celé zprávy se prosím přihlašte nebo registrujte.
|
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
|
História našich predkov 14. pro 2019 22:18 #17696
|
Ak ešte náhodou niekto pochybuje o odlievaní skoro všetkého čo nám predkladali, ako ručne sekaný mramor či žulu.
V tomto dokumente ruský autor našiel v bežnom dostupe v knižniciach z polovice 18 a 19 storočia konkrétne recepty na odlievanie sôch z umelého mramoru- AKO BEŽNÚ VEC ! Oficiálne sa to netvrdí len o gréckych, Rímskych či renesančných sochách, ale v Rusku napr o kolónnych stĺpoch a sochách Isakijevského chrámu v Petrohrade. Autor pritom našiel v archívoch-bežne dostupných a neutajnených - zmluvy architektov s remeselníkmi a architektonické pokyny na VYHOTOVENIE Z UMELÉHO MRAMORU A ŽULY SPOMÍNANÉ STĹPY A SOCHY !!! ( z popisu ako na to- ak ste remeselne zručný- si môže každý doma odliať svojho DAVIDA...treba ho ovšem najprv vymodelovať a urobiť formu - chudák Mikelangelo -aj s jeho "Cararským " mramorom... a koľko kníh a filmov sa natočilo a napísalo... ) |
Poslední úprava: 14. pro 2019 22:23 od Dušan.
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
|
História našich predkov 15. pro 2019 21:36 #17700
|
Část zprávy je pro hosty skrytá. Pro zobrazení celé zprávy se prosím přihlašte nebo registrujte.
|
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
Následující uživatel poděkoval: Dušan, Metod J. Sláv
|
História našich predkov 15. pro 2019 22:38 #17702
|
|
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
|
Listina Alexandra Makedonského Slovanům 24. pro 2019 22:16 #17709
|
* prišlo mi e-poštou
www.lajkit.cz/zpravy/item/1195-nyni-poch...akedonskeho-slovanum? Nyní pochopíte, že je vše jinak. Listina Alexandra Makedonského Slovanům Tento velmi zajímavý dokument, který dostal název „Listina Alexandra Makedonského Slovanům“, je poprvé zmiňován českým historikem Václavem Hájkem v „Kronice české“, která se nachází v brněnském archívu, a to v popisu událostí roku 1348. V roce 1516 český historik Josef Pervolf z Varšavské univerzity nachází kopii této listiny v latinském jazyce. V roce 1551 je tento dokument vytištěn v polském jazyce, v roce 1596 v německém a v roce 1601 v italském. Stal se široce známým v Evropě a brzy i v Rusku. „My, Alexandr, syn Filipa, krále Makedonského, řeckého knížectví zakladatel a velikého Jupitera syn skrze Nectanabu, vítěz nad světem od východu do západu slunce a od poledne do půlnoci, pokořitel Médského a Perského království, řeckých, syrských, babylonských a dalších. Osvícenému lidu slovanskému i jazyku jeho milost, mír, úctu a pozdrav od nás a našich nástupců ve vládě nad světem po nás. Tak jako jste vždy byli s námi, věrní, v boji spolehliví a chrabří a vždy neúnavní, dáváme a na vás svobodně přenášíme vám navěky všechny země od půlnoci až do poledních krajin vlašských, aby tu nikdo nesměl se usazovat nebo zařizovat, ale pouze rod váš. A jestli by někdo z cizích byl zde objeven, stane se vaším služebníkem i se svým potomstvem navěky. Dáno ve městě Alexandrii, založeném námi na veliké řece Nilu ve 12. roce našeho panování, se svolením velkých bohů Marse, Jupitera a Plutona a veliké bohyně Minervy. Svědci toho jsou – statečný rytíř náš Lokoteka a dalších 11 knížat, které v případě naší smrti bez synů ustanovíme dědici našimi a celého světa.“ (Jako doplněk k přeloženému ruskému textu přidávám opis originálu z roku 1541, který je uložený v Rakouské národní knihovně na této adrese, snímek 673) My, Alexander, Fillipa Krale Macedonskeho w knýžetstwý znamenitý, Rzeckého Cysařstwý začatel, welikeho Jupitera Syn, skrze Nectanabu oznameny, přyznawatel Brajmanskych (možná Bragmanskych), a Stromu, Slunce a Miesyce, potlačytel Perskych a Medskych Kralowstwý, Pan Swieta, od wychodu Slunce až do zapadu, od poledne až do puol nocy. Oswycenemu pokolený Slowanskemu, a Jazyku jých, milost, pokoj, y také pozdraweny, od nas a budúcych nassych namiestkuow, po nas w zprawowaný swieta. Proto, že ste nám wždycky prytomni byli, v Wýře prawdomluwný, w odiený Statečný, nassy pomocnycy, Bojowny a nevstalý nalezeni byli, dawame, a na was přenassyme, wam swobodnie, a na wiečnost, wssecku Krajinu Swieta, od puol nocy až do Krajin Wlaskych poledných, aby tu žadny nesmiel Bydliti, ani se posaditi, ani se osaditi, jedine wassy. A jestli žeby pak niekdo tu nalezen byl, tu obywaje, budiž wass Služebnýk y buducý jeho Služebnýcy buďte wassych potomkuow: Dan w Miestie Nowem, nasseho založený Alexandrý: Jenž jest založeno na welikém Potoku, rzečeném Nylus: Léta Dwanactého Kralowstwý nassych, s powoleným welikych Bohuow, Jupitera, Marsa, A Plutona A weliké Bohynie Minerwy: Swiedkowe této wiecy jsu: Statečný Rytýrz náss Lokoteka: A jinych Knýžat Jedenact, kterež jestli že bychom bez plodu sessli, zuostawujeme je Diedice wsseho Swieta. Počítalo se s tím že originál je uložen v archívu Českého království nebo přinejmenším v jedné z českých kronik. Už 500 let jdou bouřlivé debaty a spory učenců o pravosti tohoto dokumentu. Je zcela přirozené, že německy mluvící učenci aktivně pravost Listiny popírají, vždyť stanoví prvenství Slovanům a slovanskému jazyku v Evropě. A to v čase, kdy starobylý Řím, kolébka západní civilizace, právě tak začínal nabírat svoji sílu. Je-li Listina pravá, pak je třeba celou historii Evropy napsat znovu. Pokud se obrátíme k časům Alexandra Makedonského, dojdeme přesvědčení, že dokument je pravý. Jeho objevení zcela splňuje požadavky oné daleké doby. V Listině se vzpomíná 12. rok vlády Alexandra. Toto datum připadá na rok 324 před naším letopočtem, předposlední rok jeho života. Pravě když se skončilo tažení do daleké Indie, které sice nebylo příliš úspěšné, nicméně i tak téměř všechny státy starého světa ležely u nohou velkého vojevůdce. Je známo, že po indickém tažení se Alexandr Makedonský aktivně připravoval k tažení na západ, pokořit „divokou, barbarskou“ Evropu. Dnes jsou Evropa a Severní Amerika pokládány za centrum světové civilizace, ale v onom dalekém čase byly centry evropské civilizace Řecko a Řím, ostatní oblasti Evropy se počítaly mezi divoké a barbarské. Alexandr Makedonský úspěšně využíval rozpory v táboře předpokládaného protivníka ve smyslu taktiky „rozděluj a panuj“. Toto heslo je staré jako svět. Široce jej uplatňovali mnozí vládci, vůdcové, knížata i panovníci před Alexandrem a široce a dovedně je využíváno i dnes všemi, kdo dychtí po moci. Při porážce perského impéria Alexandr například obratně postavil proti Peršanům všechno místní obyvatelstvo, a tak jej skoro všude vítali s květy jako osvoboditele. Města před ním bez boje široce otevírala svoje brány. Prohlašovali jej zástupcem boha na zemi a dokonce samotným bohem, jak se stalo po dobytí Egypta. Tažení do Indie dovedně sladil s občanskou válkou mezi vládcem Indie Pórem a vládcem indického města Taxili. Pouze únava a reptání jeho vojáků, kteří došli, jak ze zdálo, až na kraj světa, přinutily Alexandra vrátit se zpátky. Když se Alexandr připravoval k pokoření „barbarského západu“, hledal spojence na území samotné Evropy mezi jejími původními obyvateli, a našel je ve Slovanech. V těch dávných časech žili minimálně na území současného Řecka, Makedonie, Bulharska, Rumunska, Maďarska, Jugoslávie a Rakouska. Potomci Homérem proslavených obránců Tróje se účastnili vítězoslavných pochodů Alexandra. A navíc suchozemská cesta z Řecka do Evropy se táhla přes jejich země a všichni dávní autoři píšící o Slovanech zvláště zdůrazňovali jejich lásku ke svobodě, chrabrost a odvahu v boji. Tak psali o Slovanech například byzanští spisovatelé Prokopios a Mavrius v 5. – 6. století naší éry. Lepší spojence si nebylo možné představit. „Listina Alexandra Makedonského Slovanům“, to je nůž otrávený smrtelným jedem vetknutý do zad Evropy železnou rukou velikého vojevůdce. Jediným tahem pera na tisíciletí rozštěpil jednotu Evropy a prolil potoky krve, když postavil jeden evropský národ proti druhému. Nyní můžeme jenom těžko předpokládat, kudy by se ubírala celá historie a co by bylo s Evropou, kdyby tento vojevůdce nezemřel nečekaně v rozkvětu sil a plný grandiózních plánů v předvečer už připraveného tažení za dobytím Evropy. Tím začíná být pochopitelné, proč ve středověkém Německu za skutečně pravá knížata považovali jen knížata ruská, slovanská. Na Západě se velmi seriózně chovají k dokumentům vydaným králi, což se projevilo například v „Sámském procesu“, který se v současné době projednává u norského soudu. Podstata případu tkví v tom, že několik sámských rodin našlo listinu danou jejich předkům carem Ivanem Hrozným, která je jmenuje majiteli určitého území v Norsku. Věc se vyvíjí celkem slibně. Je možné, že povzbuzeni podporou velkého vojevůdce, jižní Slované od šestého do devátého století naší éry úspěšné ovládli území střední a východní Evropy. K desátému století slovanská řeč zněla na březích Rýna, Temže, ve Skandinávii, na všech územích Balkánu, ve Španělsku, Malé Asii i v Africe. A je také docela možné, že obávaje se „zákonných vlastníků“ Evropy, německý císař Jindřich I. Ptáčník, vládnoucí v letech 919 – 936, přešel Labe, vtrhnul do zemí slovanských kmenů Luticú a vyhlásil „Drang nach Osten“ proti Slovanům. V této politice pokračoval jeho syn Otto I. (936 – 973) s ještě větším úsilím. Více než tisíc let pokračuje tahle válka na zničení nebo aspoň vytěsnění Slovanů, „zákonných vlastníků“ Evropy. Ozvěny tohoto dobrodružství, trvajícího už druhé tisíciletí, jsou slyšet na evropském území i dnes. Potvrzením toho je bombardování Jugoslávie; poté co ohlásil totální válku proti terorismu, Západ všemožně podpořil kosovské teroristy. Bez jakýchkoliv pochybností byla válka v Jugoslávii pokračováním mnoho věků trvající války proti Slovanům, pokračováním soupeření Slovanů a Anglosasů v Evropě, které začalo z vůle starověkého vojevůdce ještě před naším letopočtem. Ano, i druhá světová válka rozpoutaná Hitlerem v Evropě byla namířena v první řadě proti Slovanům. Pouze po zničení „zákonných vlastníků“ se mohl cítit plným vládcem Evropy. Plány na likvidaci slovanského obyvatelstva až po Ural a jeho nahrazení německým, případně umlčení těch Slovanů, kteří náhodou zůstanou živí, potvrzují tento předpoklad. Otroky nelikvidují, ty používají pro své obohacení. Likvidují zákonné majitele, aby si vzali jejich majetek. Hitler nepochybně věděl o existenci Listiny Alexandra Makedonského Slovanům. I kdyby se celá Evropa nestala součástí Alexandrovy říše, jeho proslulost a ohromná autorita v celém osvíceném světě dělala jeho Listinu skutečným dokumentem pro vládu nad Evropou. Pokud bychom váhali nad pravostí tohoto dokumentu, je nutno mít na paměti, že se nezachoval jediný originál z dokumentů napsaných v čase Aristotela a Alexandra Makedonského a i všechny spisy antických vzdělanců a filozofů existují pouze v kopiích sepsaných katolickými mnichy středověké Evropy. Se stejným úspěchem tedy lze prohlásit za falzifikáty veškeré práce antických autorů. Do klášterů se všechny originály antické doby dostaly po vítězství křesťanství v římské říši. Kopii Listiny Alexandra Makedonského Slovanům, této ďábelské zbraně obrovské politické síly, římská církev mohla zveřejnit v jakémkoliv pro ni výhodném čase. Například ve 4. – 5. století, kdy se začalo s aktivním pokřestanštěním „barbarské“ Evropy. Po té, co se francký císař Chlodvik (481 – 511) rozhodl vybudovat svůj stát a zabral všechny země severně od Itálie, stal se smrtelným nepřítelem katolického Říma. Tehdy byla Listina potřeba pro boj s nebezpečným franckým vládcem. Císař Chlodvik byl donucen přijmout křesťanskou víru v roce 495 společně s celou svou družinou. Ale ještě v průběhu tisíce let pokračovala konfrontace germánských císařů s papežskou mocí Vatikánu a v libovolný moment této politické války mohla katolická církev Listinu Alexandra Makedonského použít a uveřejnit ji. Po smrti Alexandra Makedonského Slované ztratili spolehlivou vojenskou oporu v Evropě a poté, co upadli do závislosti na silnějších kmenech, dostalo se jim i jiných názvů. Podobně to vidíme v dnešní době, kdy pro celý svět všichni obyvatelé Sovětského svazu byli Rusy, i když ve skutečnosti v něm žily desítky různých kmenů a národů. Své jméno ostatním dává silnější z kmenů. V polovině a na konci prvního tisíciletí před naším letopočtem byli nejsilnějším kmenovým uskupením v Evropě Keltové a Slované byli nuceni být jedním z keltských kmenů. Je pravděpodobné, že byli známi i jako Galové. Potvrzením toho je „Galicie“ na Ukrajině, na původní slovanské zemi, nebo kraj „Halle“ ve východním Německu, kde také před Němci žili Slované. Je dobře známo, že starověké kmeny dostávaly svůj název podle zvířete, ptáka, ryby a podobně, kterého považovaly za svého předka-patrona. Slovo „галичи“ (galiči) ve starém ruském jazyce označuje ptáka kavku, slovo „славии“ (slavii) slavíka. Takže je docela možné, že galové-galičané jsou staroslovanským kmenem „kavek“ a Slované, kmen „slavíků“, jsou kmenem, počítajícím mezi své předky-patrony ptáka slavíka. Na začátku našeho letopočtu se nejsilnějším z evropských kmenů, pokud nepočítáme Řím, stali Germáni a Slované vystupovali pod jejich jménem. Od těch dob se v německém jazyce slovo „Sklave“ překládá jako „otrok“, i když otroctví jako takové v těch dobách u Germánů nebylo. Existovala nevolnická závislost, díky níž podřízené kmeny věnovaly část svého produktu silnějšímu kmeni, a dodávaly jim domobranu pro všechny válečné výpravy. V dávných dobách takové vztahy mezi kmeny byly rozšířené a v mnoha jazycích je slovo „otrok“ odvozeno od jména kdysi pokořeného sousedního kmene. V staroruském jazyce slovo otrok znělo jako „чола“ (čola) a „кощей“ (koščej) podle názvu sousedních závislých kmenů. Kromě toho německé národy samy sebe nazývají „man“, ale v čínském jazyce se toto slovo překládá jako „nádeník (podruh)“. Ve IV. století našeho letopočtu Hunové ukončili hegemonii germánských kmenů v Evropě. Na začátku V. století našeho letopočtu téměř všechny germánské kmeny ležely u nohou húnského krále Attily a Slované se významně podíleli na jeho taženích, stejně jako byli kdysi věrnými válečníky Alexandra Velikého a císaře Trajana. Teprve v 5. – 6. století našeho letopočtu, poté co se vymanili z německé závislosti, Slované obnovili svoji bývalou slávu a své jméno. Stejně jako v dnešní době opět získaly svá mezinárodní jména národy, které získaly nezávislost po rozpadu SSSR. Opíraje se o tento dokument, lze směle tvrdit, že Slované byli známí od starověku jako původní obyvatelé Balkánu a střední Evropy, jako odvážný a osvícený národ, který se vyznačuje věrností a oddaností, a neobjevili se, jak uvádějí západní historici, neznámo odkud v šestém století našeho letopočtu. Písemná historie Slovanů začíná minimálně o tisíc let dříve, od poloviny IV. století před naším letopočtem. Moderní Slované jsou přímými potomky těch, kdo prošli s Alexandrem Velikým slavnými cestami jeho oslnivých vítězství. */* books.google.sk/books?id=n3tUAAAAcAAJ&q=CCCXIX |
Poslední úprava: 24. pro 2019 22:20 od p.hanic.
Administrátor zakázal veřejné příspěvky.
|
Vygenerováno za 0.442 sekund