Ramiannka napsal:
Sankce, výhrůžky, lži a válečnická propaganda:
Okurková sezóna se snadno může stát „houbařskou“.
Dokdy bude platit „Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou“?
Petr Hájek ,první šéfredaktor Reflexu i Protiproudu, se zamýšlí nad otázkou, kterou mu položil jeho bývalý časopis a vybízí k rozumu namísto léčení bolístek
Časopis Reflex mi položil otázku:
„Je ozbrojený odpor separatistů na východě Ukrajiny legitimní?“ Nezeptal se pouze mě, ale rovněž Jefima Fištejna. Jistě mohl předpokládat, že odpovědi nebudou shodné.
...
Otázka, která je odpovědí
Takto položená otázka je vlastně prefabrikovanou manipulativní odpovědí. Přesně v tomto duchu probíhá v hlavních českých médiích celá „diskuse“ o ukrajinské krizi od jejího počátku. Lépe řečeno od „Majdanu“, protože krize na Ukrajině od rozpadu Sovětského svazu nikdy neskončila. Pouze se stala latentní, pokračovala pod povrchem, takže mohla být kdykoli „lusknutím prstu“ opět zvnějšněna. Což se stalo v roce 2004 „oranžovou revolucí“, podruhé pak „Majdanem 2013 - 14“.
Otázka především sugeruje, že „na východě Ukrajiny“ jsou „separatisté“. A ptá se, zda jejich „ozbrojený odpor“ je „legitimní“.
Tato východiska jsou chybná:
Problém je hlubší
a) Ukrajina je sice stát, ale nikoli země s homogenním, historicky vzniklým „politickým lidem“. Je to uměle vytvořený státní útvar z dob Sovětského svazu. Západní část patřila historicky k Polsku a Rakousko-Uhersku, východní k Rusku. Toto dilema se nikdy nepodařilo překonat. Administrativní rozhodnutí sovětského režimu, který v padesátých letech k tomuto útvaru připojil ještě ruský Krym, mělo po rozpadu SSSR logický důsledek: Obě části státu – s hlavním městem na západě, ale průmyslovým srdcem na východě – se nikdy nespojily a stále spolu zápasily.
b) Je mystifikací, že „východ“ se chce připojit k Rusku. Stejnou mystifikací je, že Rusko si chce připojit „Novorusko“. Vzbouřenci v této oblasti, kde je převaha rusky mluvícího obyvatelstva, tedy nejsou „separatisté“. Chtějí jen to, co chtěli od počátku: autonomii v podobě federace či konfederace. Mít své politické vedení, školy, rozpočet atd. atd. Něco jako chtěli Slováci před rozpadem Československa. Tento stav není nový. „Majdan“ ho nevytvořil, pouze eskaloval.
c) Ozbrojený odpor, či lépe řečeno lidové povstání, je stejně legitimní či nelegitimní, jako byla legitimní či nelegitimní kyjevská vláda po státním převratu, který svrhl demokraticky zvoleného prezidenta a vládu. Pučisté navíc instalovali na významné exekutivní posty představitele extrémně nacionalistických a fašistických skupin, které svrhly ústavní instituce státu. Tito „vítězové Majdanu“ dali okamžitě najevo, že jejich hlavním protivníkem je východ: Pokus o nový „jazykový zákon“, který měl zakázat používat ruštinu, byl pouze vrcholkem ledovce.
d) „Povstalci“ na východě jsou tedy ozbrojenou odpovědí na státní převrat, jehož důsledky mohly mít pro obyvatele východních oblastí země fatální důsledky. Občanská válka, v níž kyjevští pučisté disponují pravidelnou armádou, zatímco „doněčtí povstalci“ chabě vyzbrojenou domobranou (zato podporovanou absolutní většinou místních občanů) má tedy sekvenci, která je klíčová: Ozbrojený státní převrat = nelegitimní kyjevská vláda = legitimní obrana východních provincií proti pučistům. Smyslem povstání původně bylo vymoci si na nelegitimní nové moci záruky vlastní bezpečnosti a svobodného života v nějaké formě federace či konfederace – uvnitř jednoho státu.
e) Zda je to po zvěrstvech kyjevské Národní gardy, Pravého sektoru a „soukromých armád“ oligarchů v Oděse, Slavjansku atd. ještě vůbec možné, je jiná otázka. Stejně jako je jinou otázkou, proč Západ státní převrat na Ukrajině vyvolal či minimálně „inspiroval“ a platil. Tato otázka je klíčová, o ni jde, z ní se všechno odvíjí.
Nedojdeme však ke smysluplným odpovědím, pokud se beze všech souvislostí dnes zčistajasna zeptáme, zda „je ozbrojený odpor separatistů na východě Ukrajiny legitimní.“