Nepoznaná História

Nie je to recept, ale patrí to asi sem.
MASLENICA
Keďže som dojedol práve poslednú palacinku k poobednej káve - a palacinky mám od detstva veľmi rád - pripomeniem vám jeden z najoblúbenejších ruských sviatkov, korý skončil práve pred týždňom – MÁSLENICA.



No skončil – v modernej verzii v ktorej sa neviem prečo ustálil na 8 marci. V tej pôvodnej pravoslávnej začína práve zajtra- 22.3. Ako variant oslavy jarnej rovnodennosti- vlastne NOVÝ ROK- ktorého súčasťou sú oslavy spojené s navštevovaním sa ľudí, prechádzkami v slnenčných dňoch a pojedaním PALACINIEK. Rusky BLINOV. A popíjaním čaju a (pôvodne nealkoholickej ) medoviny.

Sviatok volali aj “KOMOJEDICOU”- pojedaním KOMA-prvej palacinky- ktorá sa skoro vždy nepodarí. Volali ju aj SYRNAJA(sedmica) NEDEĽA – teda SYROVÝ TÝŽDEŇ.



Novodobo to označujú za súčasť pôstu a preto len palacinky a “MASLOVÉ” produkty z mlieka, ale mám pocit, že predkresťansky /a teda aj pred pravoslávne/ nešlo o žiadne pôsty - ale o čisto logický postupnosť prežitia spojenú so zásobami potravín. V tuhej zime sa pojedali mastné a mäsité slaniny, klobása a údeniny. Múka vydrží dlhšie . A keď už je jasné, že sa podarilo zimu prežiť a múky je stále dosť- môžeme si dovoliť už aj palacinky. A iné sladkosti.

Som presvedčený, že aj u nás tento sviatok bol , ale podarilo sa ho buď vykoreniť, alebo preorientovať na český MASOPUST. Alebo naše FAŠANGY- spojené s vyhadzovaním MORENY.
Tento zvyk zostal spoločným. Aj na MASLENICU robia slamenné figúry MORENY-MARY- tetky smrti a spaľujú ju.






O nich Wiki tvrdí toto :

Oslavy fašiangov sa regionálne líšili, aj keď sa vyskytovali aj spoločné črty. Napríklad v regióne Liptov a v obci Čičmany sa varila praženica, na ktorú bola pozvaná celá dedina. Mládenci najprv týždeň pred zábavou chodili po dedine a pozývali dievčatá, ale aj starších. Pri tejto obchôdzke nezabudli zozbierať vajíčka a slaninu. Praženicu väčšinou pripravovala richtárka, potom sa začínala zábava, na ktorej boli aj pražené šišky, karamel, závin, huspenina a ďalšie miestne špeciality. V Honte bolo zvykom robiť pálenku. Chlapci chodili po dedine a vyberali zrno, taktiež spojené s obchôdzkami za dievčatami a pýtaním slaniny, klobásy a niekde im dali aj údené mäso. Všetko sa odnieslo na priadky, kde dievčatá pripravili pohostenie. Fašiangy sa končili v utorok o polnoci.

sk.wikipedia.org/wiki/Fašiangy

BLINY- teda palacinky- sú logicky tvarovo spodobením slnka-veľký Kruh- KOLO. Majú vďaka svojmu tvaru - trochu nechutné varianty v hovorovom jazyku napr. vracať- grcať je po rusky BLIVAŤ- čo má samozrejme odraz v češtine - ktorá ako vieme ťaží zo 40 % z ruskej slovnej základne a majú tam BLINKAT.
Ono , ke’d to dopadne na zem vytvára to okrúhlu mláku-preto aj “kravince” sú ľudovo bliny…

Gebírfajnšmekri sa vraj nevedia dohodnúť čo je to oslava smrti bohyne zimy a teda jari-slnka a jarnej rovnodennosti - ako u Slovenov, alebo skôr oslava rohatého boha Velesa- ochrancu rohatého dobytka. V stredomorí na juhu zima nie je taka krutá a preto KARNEVAL.

Takže buď CARNE – MÄSO a potom je to niečo ko MASOPUST, alebo CORNE- ROH a potom oslavy VELESA. Nosia však na juh od nás často rohaté masky... U ERJEBÁKOV to má však zodpovedajúci priebeh - týždeň všedovolenosti, násilia, znásiľnovania, ožierania a prejedania v ktorom neplatia svetské ani náboženské zákony- volí sa kráľ karnevalu a oplzlosti... Je zaznamenané zo zvykov “starého Grécka”, že mocnárska mládež, mohla v tento týždeň v maskách prepadávať usadlosti roľníkov a otrokov- znásiľňovať aj vraždiť a plieniť…

Zdá sa , že určité percento násilia má stičné body aj v ruskej tradícii (dá sa predpokladať aj v našej). Okrem prechádzok , stretnutia ľudí sa usporiadavajú rôzne hry a v rámci nich aj “dobýjanie snežného hradu”. Na severe je ešte v tieto dni dostatok snehu. Z neho stavajú snežný hrad s bránou a na ňom rozostavení snehuliaci v podobe zvierat. Mládež sa delí na dve skupiny bojujúce o hrad guľovačkou. Jedni bránia hrad- druhí sa ho snažia zrušiť. Majú zvoleného rozhodcu “starostu mesta”. Táto hra je na MÁSLENICU veľmi populárna- ak je sneh. Okrem toho sa usporadúvajú aj naozajstné súboje zápasníkov , ba dokonca pästné súboje mládencov v skupinách niečo ako u nás “horný koniec versus dolný koniec”… Čiže násilia dosť. Veľmi podobné Erjebáckemu – akurát- ako vždy, oni to dotiahli vo “všedovolenosti” do extrémnej podoby.



Predkladám ukážku sily u mladých mužov – ako dôkaz zdravia po prežitej zime…

Kresťanstvo sa samozrejme snažilo začleniť tento sviatok starej viery do svojho systemu a stal sa súčasťou “ Veľkej noci”.

Otázkou zostáva náš názov blinov- PALACINKY. PÁĽAvu predpkladá akékoľvek varenie- ale to mohlo prebiehať na priamom ohni v kotlíku a PÁLAcinky mohli jedine na rozpálenom kameni- alebo neskôr kovovej platni. Nakoniec - primitívny- nekvasený chlieb-dnes zvaný Arabský-PITA ( Pripomínam akože talianske PIZZA a najskôr pôvod v našom PÍCA- pokrm – a dodnes ru. PITÁŤ- jesť- nakŕmiť-napr. verejné stravovanie- OBŠČE-PIT.) je tiež len múka s vodou a to celé priplácnuté na rozhorúčené steny pece mimo dosah priameho ohňa. V placinke je pridané už len vajce…

Takže –urobte si ich- dobrú chuť !

Všetky obrázky nevošli, tak len ilustratívne.

Boj o hrad dnes.





"Kulačnyj boj"- teda pästiarsky-dnes





aj takéto hry šikovnoti boli- a to u nás až v máji-MÁJE



Mimochodom všimnite si to slovo KULAK- PÄSŤ. Sprofanovali ho u nás za socializmus v synonymum - SEDLIAK- ale jeho priamy preklad je PÄSŤ. Preto aj cudzie BOKS- je KULAČNYJ BOJ- na PÄSTE. Kulaka sa báli. Bola to "PÄSŤ - SILA" národa...

Trokšiar po štiavnicky - tradičný recept:
recept + obrázky
www.facebook.com/media/set/?vanity=11444...et=a.470747812935551

(ešte doplním moju skúsenosť z mäsiarní, bravčové škvarky sa dajú zohnať tak max do Veľkej noci a pred Vianocami, potom po nich ani chýru ani slychu.) Keďže veľmi veľa starých receptov obsahuje škvarky, niekoho určite zaujme.

Dejiny stravovania:
www.databazeknih.cz/stitky/dejiny-stravovani-14960

www.bejvavalo.cz/clanek/rok-1894-recepty...y-nasich-prababicek/

Proč každé máslo chutná jinak? Může za to krmivo
www.bejvavalo.cz/clanek/proc-kazde-maslo...k-muze-za-to-krmivo/

Česká hospodyně 1903

tojenapad.dobrenoviny.sk/z-1-hrnceka-mal...8d1Mcv1d3Gr1uRmbackk

Blížia sa nám ďalšie zákazy a príkazy a rozširovanie chorôb.. Netreba sa spoliehať len na chémiu, ale odporúčam spoluramiankáčom zbierať si a sušiť vlastné čaje. Baza už je mimo, aj Materina dúška, či lipa, zostáva však obrovské množstvo ďaľších bylín. Kostihoj, malinopvé lístie...stačí sa len obzrieť okolo seba. Pite rôzne čaje - kľudne aj denne, ja tak robím aspoň 3-4 x týždenne striedajúc zloženie. Nezabudnite na huby !
často sú v obrane imunity dôležitejšie, ako byliny. Napr to čo propagujú ako šitake- japonskú hubu, je aj u nás v mnohých variantách .
www.bing.com/search?q=h%C3%BA%C5%BEevnat...&FORM=ANNTA1&PC=HCTS

Nehovoriac o podobnom japonskom zázraku ako "Reiši", čo je u nás rastúcav lese "Lesklokôrka". Nehľadá sa ľahko, ale dá sa. Mám s ňou dlhoročné skúsenosti a môžem len doporučiť. Dokonca aj tak jednoducho , že priloženým tenkým plátkom medzi boliaci zub, či fistulu a ďasno cez noc vytiahne zápal. Predáva sa z "veľkochovov", aj ako súčasť kávy či čaju - aj v tobolkách... Ja však verím len te,j čo som si našiel v lese.

www.cajovydychanek.cz/clanek-lesklokorka...cinky-na-zdravi.html

Chcem nadviazať text k predošlému Dušanovmu príspevku k hubám:
do pozornosti starý príspevok Slovania a huby:
rok 2013
www.ramiannka.jecool.net/index.php?optio...id=38&Itemid=114#195

HOUBAŘSKÉ ŠÍLENSTVÍ NA ŠUMAVĚ....
Rostou? To je asi základní otázka pro každého houbaře. Houbařské šílenství se rozjelo naplno, napříč republikou najdeme všechny druhy hub. Česká vášeň pro houbaření je brána v mnoha evropských zemích jako rarita. Češi jsou světovou špičkou v houbaření a tato oblíbená česká kratochvíle v posledních letech získává nové rozměry, houbaři se totiž „sdružují“ na sociálních sítích. Facebookové skupiny čítají desetitisíce sběračů, kteří se chlubí svými úlovky a sdílí i místa nálezu.
Houby sbíráme pro radost i požitek z jídla. Díky vysoce nadprůměrné úrodě hub si v tomto období mohou houbaři skutečně v lesích vybírat. Neříkejte, že neznáte ten úžasný pocit, kdy se košík plní houbami až po okraj, a když odcházíte z lesa sbíráte a sbíráte i když už houby není kam dávat. A co teprve pocit ze skvělých houbových pokrmů...Národní knihovna v pražském Klementinu opatruje knihu Jana Jiřího Billa Jedlé a škodlivé houby z roku 1860, v níž je houbařská vášeň přičítána venkovské bídě: „Pro chudého horala, jejž i v úrodných letech pole jeho sotva uživují a který masitou potravu sotva dle jména zná, jsou houby začasté pro mnohé měsíce jedinou potravou. On spatřuje v nich s poděkováním největší dobrodiní Prozřetelnosti.“ Houbaření v českých zemích již ale dávno není údělem chudiny, zápal pro sběr přesto zůstává. A postihuje všechny společenské třídy, včetně básníků a politiků".....
Možná to ani nevíte, ale starší generace se potichu křižuje, protože velké množství hub podle nich často věštilo nějakou tragédii. Dá se těmto pranostikám věřit? A co všechno se o houbách vlastně říká? Jedním z oblíbených a údajně osvědčených ukazatelů byly houbové žně. Dávná pranostika říká: „Moc hub zářijových, moc vánic sněhových.“ Houbových pranostik je více, podzimní nadílka hub údajně znamená, že zimu nemáme čekat příliš brzy. Bohužel žádné prameny už neuvádějí, jak to je, když se množství hub liší v několika regionech, které od sebe navíc nejsou moc vzdálené. A letošní letní i podzimní úroda hub byla v rámci naší země značně nevyrovnaná. Když roste hodně hub, bude prý do roka válka – traduje se. Například v létě roku 1914 rostlo skutečně velké množství hub a noviny psaly jednak o spoustě otrávených houbařů, ale také o blížící se válce. Ta vypukla 28. července a rozhodně nebyla lokální a krátká.
A když veverky běhají až do polí. Tohle říká další houbová pranostika. Kromě toho také říká, že bude hodně sněhu. Pokud houby rostou nerovnoměrně, dlouhá a tuhá zima bude ve vyšších polohách, v nižších pak mokro a sychravo. Podzimní nadílka hub pak znamená, že zima přijde později, ale pak si to vynahradí.
Jeden by řekl, že se v tom vzájemně se pronikajícím světě hub a houbařů po celá léta mnoho nezměnilo, vždyť tytéž houby, které dnes konzumujeme, sbírali už naši předkové v pravěku a od středověku je pak navíc kupovali i na městských trzích. V novinách z hladového roku 1817 můžeme najít řadu doporučení, jak využít coby zdroj potravy lesy. Denní tisk tehdy přinášel mnoho laciných receptů z hub – například na houbovou polévku, nádivku nebo smaženici. Nejjednodušší a nejlevnější houbový pokrm představovaly čerstvé houby na másle, které se připravovaly takto:
........„Musíš též houby tence pokrájet, v studené vodě přemýt, z vody vymačkat a dej je s kouskem másla a trochu solí, trochu kmínem na rendlík, nech je na uhlíčku dusiti, neb pustí mnoho vody, a proto musíš je, mají-li záživné a zdravé býti, tak dlouho na uhlí dusit, až se všecka tato voda stráví; pak přidej ještě kousek másla, trochu zelené petržele, drobně pokrájené, trochu pepře, nech to ještě chvilku dusiti, nesmějí však tak vysmahnouti, až by samé máslo viděti bylo; tu raději lžičku horké vody po chvilkách podlívej, a opět chvilku státi nech. Chceš-li to rozmnožiti, dej k tomu několik rozmíchaných vajec, nech to jen ještě tak dlouho na uhlíčku, až mezi ustavičným mícháním vejce ztuhnou, dej to na mísu na stůl, a několik čerstvě nakopaných, vařených zemčátek k tomu.“......
Houby se jedly už ve starověku. Během průzkumu 13 000 let starého naleziště v Chile našli archeologové důkazy, že už tehdy lidé houby konzumovali. Ötzi, mumifikovaný muž, který žil v Evropě okolo roku 3200 př. n. l., měl v žaludku dva druhy hub. V Číně se houby používaly od starověku nejen v kuchyni, ale také v léčitelství. Již staří Římané si na houbách rádi pochutnávali, naopak ve středověku se lidé hub spíše báli. Mysleli si totiž, že za jejich výskytem v přírodě stojí nadpřirozené síly. Starořecký učenec Theofrastor, jemuž se říkalo „otec botaniky“, popsal v prvním dochovaném traktátu o houbách lanýže i žampiony. Starověcí Řekové, především jedinci z vyšších společenských tříd, houby běžně jedli a římští císaři měli speciální ochutnávače, kteří zjišťovali, zda je konzumace daných hub bezpečná. Jednu z prvních nepřímých zmínek o konzumaci hub z lesa nacházíme v legendě Utrpení sv.Vojtěcha z 11. století. V kronice Dalimilově, jež byla dopsána kolem roku 1314, se zase píše o trhání hlívy ze stromu jakožto snadné a nenáročné činnosti. V Jagellonské knihovně v Krakově jsou tři lékařské spisy, jejichž název česky zní Nová ochrana a opatrování zdraví a které radí, jaké houby sbírat a jakým způsobem některé z nich nadále připravovat. Ošetřovatel Karla IV. pak varoval panovníka před pojídáním hub a o jejich možném nebezpečí. Z 15. století máme doloženy recepty a rady na přípravu pokrmů z hub, kdy se často tato lidová jídla stala sama o sobě obřadními. Např. v Podkrkonoší se ještě připravuje nejen na Vánoce hubník a na Šumavě zase houbový kuba. Vyšší vrstvy se občas připojily, třeba na zámek v Dačicích měli poddaní za povinnost v 17. století nosit určité množství smržů a jiných hub.
Za protektorátu a v 50. letech, době normalizace, se les stal pro obyvatele České republiky jakýmsi ostrovem svobody, v té době se totiž kolektivizovalo téměř všechno. Bylo to místo klidu, kde nikdo nikoho neomezoval a protože komunisté nechávali lesy být, jejich moc do přírodního království nedosáhla. Houby odjakživa bývaly zásadní součástí stravy horalů a zároveň nejlevnějším kořením. Přidávaly se do polévek, omáček, krup a jáhel, kombinovaly se s bramborami a díky výrazné chuti a vůni už tenkrát zastupovaly maso.
V době, kdy byla naše země sužována válkami, se houby považovaly spíše za „jídlo chudých“, protože nahrazovaly masitou stravu a potravy byl nedostatek. Staly se tak oblíbeným pokrmem hlavně pro nižší vrstvy. Dnes jsou naopak pro mnoho lidí vítaným zpestřením jídelníčku – mohou se smažit, grilovat, restovat na kmínu i umíchat s vejci. Hodí se i k masu a kloboučky bedel nebo masáků jsou lahůdkou, když se osmaží v trojobalu. Nemálo kuchařských mistrů přidává houby do smetanových omáček, k těstovinám nebo do polévky. Velkým přínosem jsou pro kuchyni, pokud je použijeme jako koření, vzhledem k vysokému obsahu kořenných látek, které obsahují. Požitkáři si mohou dopřát i takové nevšední lahůdky, jako je houbový pudink, nadívané kloboučky či hovězí roštěnou na liškách.
V historii se však houby používaly i k jiným účelům, Například troudnatec kopytovitý se používal k rozdělávání ohně a při střelbě ze starých zbraní, starořečtí lékaři vypalovali jeho rozpálenou dužninou povrchové kožní rány a v 18. a 19. století se z něj v některých oblastech vyráběly čepice a klobouky.
Mezi zanícené houbaře patřil i Freud nebo třeba Lenin. U nás k nim patří především hudební skladatel Václav Hálek. Složil totiž Mykokosmickou symfonii. Jednoho dne se vypravil do lesa a zjistil, že houby vyluzují hudbu! Zaznamenal si ji a vznikla houbová symfonie.

zdroj:
Stará Šumava a kousek Českého lesa